• udržuje stálou výměnu plynů mezi tělem a vnějším prostředím (příjem kyslíku, vylučování oxidu uhličitého)
• dýchací soustavu člověka můžeme rozčlenit na dvě části: 
• část vodivá
• horní cesty dýchací: dutina nosní, nosohltan → obranný nepodmíněný reflex: kýchání
• dolní cesty dýchací: hrtan, průdušnice, průdušky → obranný nepodmíněný reflex: kašlání
• část respirační (plíce) 
• rozlišujeme dva typy dýchání: 
• vnější dýchání (plicní) = výměna dýchacích plynů mezi plicními sklípky a krví 
• vnitřní dýchání (tkáňové) = výměna dýchacích plynů mezi krví a tkáněmi

EMBRYONÁLNÍ VÝVOJ DS

• kaudálně od štítné žlázy se trávicí trubice zplošťuje a vybíhá v laryngotracheální výchlipku
  
• z výchlipky vzniká hrtan a postupným dichotomickým větvením průdušky, průdušnice, průdušinky a i plicní sklípky
• vznik plic je postupný a dlouhý
• sklípky se vytváří až v 10 měsíci a jejich tvorba pokračuje až 8 let

DÝCHACÍ CESTY

• dutina nosní = cavum nasi

  Dýchací cesty

  
• nosní dírky – nosohltan – nozdry (= choany) 
• podklad nosu tvoří nosní kůstky 
• svislá přepážka ji dělí na dvě nesouměrné poloviny 
• sliznice:
  
• čichová část (nažloutlá) – senzorická část
• dýchací část (růžová) – tlustá, prokrvená, obsahuje hlenové žlázky 
• funkce: předehřátí, zvlhčování vzduchu, zbavení prachu 
• vedlejší dutiny nosní (paranazální sinusy) 
• v kostech čelní, klínové, čelistní 
• vystlány tenkou sliznicí 
• možnost zanícení (→ nepříjemný zánět dutin) 
• význam: odlehčení lebky 
• nosohltan = nasopharynx
  
• horní část hltanu (spojení s trávicí soustavou)
  
• spojen Eustachovou trubicí se středním uchem 
• nosohltanové mandle („adenoidní vegetace“, lymfatické uzliny) → možnost zbytnění 
• hrtan = larynx
  
• chrupavčitá část (6 cm) 
• chrupavky: štítná, prsténcová, hlasivkové, příklopková → spojení klouby a vazy 
• orgán fonace (tvorba hlasu): od hlasivkových chrupavek jsou ke štítné chrupavce napnuty hlasivkové vazy 
• křížení dýchacích cest s trávicími – otevírání/zavírání příklopky hrtanové (epiglottis) – odděluje hrtan a hltan 
• nejužší místo dýchacích cest (alergie → zbytnění sliznic → hrozí i udušení!) 
• průdušnice = trachea
• cca 12 cm trubice nacházející se před jícnem 

  Tvorba hlasu

  • probíhá pomocí hlasivky, jež je podložena hlasivkovými vazy
  • vazy se díky pohybům chrupavek a svalů pohybují - napínají se, přibližují a oddalují
  • napjaté hlasové vazy se při výdechu rozechvívají a vzniká tón
  • tón je rezonancí v dutinách nad hrtanem formován do barvy lidského hlasu
    
• podkovovité chrupavky (15–20) spojené vazivem – pohyby hlavy 
• zadní strana blanitá (vazivo) – změny průsvitu (např. při hlubokém nádechu) 
• ve sliznici množství hlenových žlázek 
• ochranné zařízení dýchacích cest – řasinkový epitel
• průdušky = bronchi
  
• 2 chrupavčité trubice, ve které se ve výši čtvrtého hrudního obratle (Th 4) dělí průdušnice 
• vstupují do plic a dále se dělí na průdušinky (bronchioly) n-tého řádu (dle počtu dělení)
  

PLÍCE = pulmo

• hlavní párový respirační orgán umístěný v hrudní dutině; levá plíce 2 laloky, pravá plíce 3 laloky
• kryty blánou poplicnicí (srůstá s plicním vazivem), která přechází v pohrudnici (vystýlá hrudní dutinu) → mezi nimi pohrudniční štěrbina/dutina s tekutinou (klouzání obou blan při dýchacích pohybech) 
• v pohrudniční dutině podtlak, drží plíce rozepjaté – při průniku vzduchu (např. úraz hrudníku) → pneumotorax (dochází ke smrštění plic) 
• obě plíce odděleny mezihrudím (mediastinum) 
• plicní báze (základna) leží na brániční klenbě 
• plicní branka (hilus) – vstup/výstup cév 
• plicní váčky s plicními sklípky (alveoly; jedna vrstva buněk, průměr 0,3 mm, až 400 miliónů sklípků, plocha 80–100 m2) – dochází k přestupu plynů po tlakovém spádu (parciální tlak, fyzikální principy)

PLICNÍ VENTILACE, DÝCHACÍ POHYBY, MECHANISMUS DÝCHÁNÍ - pojmy

• dýchací svaly: bránice, mezižeberní svaly, při výdechu i břišní
• dýchání: žeberní (více u dospělých) × brániční (více u dětí)

• vdech = aktivní proces, vzduch nasáván, plíce se rozepínají, bránice se pohybuje směrem dolů 
• výdech = pasivní proces, vzduch vypuzován, plíce se smršťují, dýchací svaly ochabují, bránice směrem nahoru 
• vitální kapacita plic = maximální množství vzduchu, které můžeme vydechnout po největším možném nádechu (cca 4 litry) – spirometr 
• dechový objem = objem vzduchu, který se vymění při každém vdechu (cca 0,5 litru v klidu) 
• dechová frekvence = počet vdechů za minutu (cca 16 v klidu) 
• minutový dechový objem = objem vzduchu vyměněný za minutu (cca 8 litrů = 0,5 litru × 16 dechů) 
• inspirační rezervní objem = objem vzduchu, který můžeme ještě usilovně vdechnout po klidném nádechu (až 3 litry) 
• exspirační rezervní objem = objem vzduchu, který můžeme ještě usilovně vydechnout po klidném výdechu (do 1,5 litru) 
• reziduální plicní objem = objem vzduchu, který není možné z plic vydechnout (0,5–1 litr)
  

• při dýchání se nevyužívá všechen vzduch, část ho zůstává nevyužita v dýchacích cestách → mrtvý prostor 
• kyslíkový dluh = prací zatížené svaly mohou část energie získávat štěpením glykogenu na kyselinu mléčnou (anaerobní glykolýza – bez kyslíku!), po práci dočasné zvýšené dýchání zajišťuje splácení takto vytvořeného kyslíkového dluhu (doplnění kyslíku v Hb, oxidace laktátu) 
• hypoxie = snížené zásobování buněk kyslíkem  (průvodní jevy - modrání kůže a rtů)
  
• anoxie = úplná absence kyslíku 
• apnoe = bezdeší (inspirační a. – zadržení dechu po nádechu, expirační a. – zadržení dechu po výdechu)

ŘÍZENÍ DÝCHÁNÍ, DÝCHACÍCH POHYBŮ

• neurony dýchacího centra – schopnost cyklické tvorby vzruchů (→ automacie, rytmicita)
• centrum: prodloužená mícha, hypothalamus 
• samostatnost není úplná – chemoreceptory v cévách (aktivace např. při snížené hladině kyslíku) 
• aktivita vycházející z mozkové kůry – volní dýchání

PŘENOS DÝCHACÍCH PLYNŮ

• závisí na tlakovém spádu – parciální tlak kyslíku/oxidu uhličitého

  Saturační křivka hemoglobinu

  • vyjadřuje závislost nasycení hemoglobinu kyslíkem na parciálním tlaku kyslíku
  • ke stoprocentnímu nasycená hemoglobinu kyslíkem dochází při tlaku 120 torrů
  • tvar křivky závisí na:
  • velikosti těla
  • množství kyslíku v prostředí
  • vlivu teploty
  • vlivu pH, parciálního tlaku CO₂

  

  
  
• zprostředkováván hemoglobinem
• bílkovina globin + nebílkovinný pigment hem (s železem Fe^II)
  
• 1 molekula hemoglobinu má 4 hemové skupiny → váže 4 O₂
• přenos kyslíku: 98 % vázáno na Fe v hemoglobinu (Hb) → oxyhemoglobin (vazba je slabá, ve tkáních se snadno uvolňuje) 
• přenos oxidu uhličitého: plazma - 8 %, hydrogenuhličitanový anion - 67 %, hemoglobin - 25 % (vzn. karboxyhemoglobin)

• CO se váže 300× rychleji než kyslík, 0,1 % ve vzduchu CO už je nebezpečné (→ karbonylhemoglobin → riziko vnitřního udušení!) 
• dusičnany nebo dusitany v pitné vodě – oxidace Fe^II na Fe^III, vzniká methemoglobin (neschopný přenášet kyslík)
  

VÝMĚNA PLYNŮ

• vnitřní dýchání - výměna mezi tkáněmi a krví
• CO₂ produkovaný tkáněmi difunduje do do krve, kde se mění na hydrogenuhličitanový anion a proton
• díky produkci H⁺ dochází k okyselení, které snižuje afinitu hemohlobinu ke kyslíku
• kyslík je tedy uvolněn pro tkáně
• zevní dýchání - výměna plynů mezi plicními sklípky a krví
• CO₂ přinášený krví proniká do alveol a je vydechován
• vdechovaný kyslík difunduje do krve a je rozváděn ke tkáním
  

CHOROBY, NEMOCI A PORUCHY DÝCHACÍ SOUSTAVY

• rýma: alergická nebo infekční, zvýšená tvorba hlenu
• chřipka: virus, kapénková infekce 
• katary dýchacích cest: virové i bakteriální 
• angína: zánět mandlí (hnisavá, spálová) 
• zápal: plic, průdušnice, průdušek 
• astma: křeče hladkého svalstva, zúžení průdušek a zvýšená produkce hlenu 
• tuberkulóza: vede k rozpadu infekční tkáně, agens Mycobacterium tuberculosis 
• rakovina plic: nádorové onemocnění často spjaté s kouřením