NESPECIFICKÁ IMUNITA

• evolučně starší, vyskytuje se v různých formách v celé živočišné říši od bezobratlých po savce (včetně člověka)
• základní charakteristiky:
  
• je vrozená (organismus ji má od narození nehledě na to, zda se s antigenem potkal, nebo ne)
  
• není specifická (buňky zasahují stejným způsobem proti všem cizorodým částicím)
  
• nemá imunologickou paměť (zásah proti antigenu vždy se stejnou silou, i když je opakovaný)
  
• výkonné složky:
• fyzikální a chemické bariéry organismu: kůže, sliznice chráněné mukózním sekretem, řasinkové epitely, sliny, slzy, žaludeční šťávy
• bazofily: produkce histaminu – dilatace cév, zvýšení permeability vlásečnic – usnadnění průchodu proteinů a leukocytů z krve do tkání – zánětlivá reakce, teplota, otok, zarudnutí
• fagocytóza makrofágy a neutrofily: diapedézou vystupují z kapilár do tkání a pohlcují veškerý cizorodý materiál, v místě infekce vzniká hnis, aktivované tkáňové fygocyty produkují cytokiny (vliv na další buňky)
• komplementové proteiny: skupina tkáňových a membránových proteinů lokálně aktivovaných v místě zánětu, chemický atraktant leukocytů, opsonizace bakteriálních buněk, perforace bakteriální membrány
• NK buňky (natural killers, přirození zabíječi): nespecifická obrana proti virům a nádorovým buňkám (rozeznávají patologické změny na povrchu buněk)
  

SPECIFICKÁ IMUNITA

• evolučně vyspělejší než imunita nespecifická
  
• základní charakteristiky:
• není vrozená (organismus ji získává až při styku s antigenem)
• specificky rozpoznává cizorodé látky (antigeny)
• vyznačuje se imunologickou pamětí (opakované setkání – rychlejší a efektivnější odpověď)
• na povrchu všech buněk jsou specifické membránové proteiny, které se během embryonálního vývoje učí imunitní systém rozpoznávat jako tělu vlastní – ostatní molekuly potom po narození rozeznává jako cizí, nazýváme je antigeny
• antigen = původně látka vyvolávající tvorbu protilátek (z angl. antibody generating), v širším smyslu jakákoliv cizorodá látka vyvolávající imunitní odpověď
• antigeny jsou v těle rozpoznávány prostřednictvím B- a T- lymfocytů – mají na svém povrchu buněčné receptory schopné vázat takové antigeny
• antigenní molekula zpravidla příliš velká – váže se receptor jen na její určitou malou část, tzv. epitop (antigenní determinant)
• receptor s epitopem do sebe zapadají jako „klíč do zámku“
• klon = receptorově shodný typ leukocytu spolu s jeho identickými kopiemi
• existují milióny typů antigenů, proto je formování buněčných receptorů jedním z nejsložitějších procesů v imunologii
• obrovská diverzita a rozlišovací schopnost
• eliminace receptorů potenciálně reagujících s vlastními buňkami

• namířeno proti extracelulárním antigenům
• po stimulaci receptoru antigenem se B-lymfocyt dělí a diferencuje, vznikají:
• 1. plazmatické buňky
• produkují velké množství protilátek, tzv. imunoglobulinů (téměř identické s membránovým receptorem)
• protilátky jsou globulární bílkoviny obsažené v plazmě, slinách, slzách, mateřském mléce aj.
• molekula má tvar písmene Y – tvořena čtyřmi polypeptidovými řetězci (viz obrázek)
• u člověka rozlišujeme podle stavby pět základních tříd (izotypů) imunoglobulinů:
• IgG: nejsilnější a nejstabilnější, vyskytuje se v krvi a mozkomíšním moku, prochází i přes placentu a chrání novorozence, váže se na viry, bakterie i houby a společně s komplementem je dokáže zničit
• IgA: slizniční protilátky, nachází se v trávicím traktu, mléku, slzách a slinách, chrání vnější i vnitřní povrch těla, aktivují komplement
• IgE: protilátky proti parazitům, hrají velkou roli v alergických reakcích, neaktivují komplement
• IgM: časné protilátky, vyskytují se v krvi a aktivují komplement
• IgD: funkce zatím není objasněná
• protilátky samy o sobě antigen nezničí, ale „označí ho“ (= navážou se na něj, tzv. opsonizace), čímž se antigen stává viditelnějším pro makrofágy
• komplex protilátky - antigen aktivuje další buňky a proteiny komplementu (spolupráce s nespecifickou imunitou)
• 2. paměťové buňky
• vznikají v menším množství, ale zato mají delší životnost
• rychlejší, masivnější, efektivnější zásah při opakované infekci
• organismus tzv. imunizován proti určitému antigenu

T-lymfocyty a buněčná imunita

PORUCHY (ANOMÁLIE) IMUNITNÍHO SYSTÉMU

• alergie, alergické reakce
  
• vyvolané přecitlivělostí na jinak všeobecně neškodné látky, tzv. alergeny
• typické lokální projevy: zarudnutí, otok, svědění kůže, kýchání, zvracení, průjmy, kopřivka
• v extrémním případě se může rozvinout anafylaktický šok (celkový kolaps oběhového systému, rapidní pokles krevního tlaku v důsledku vasodilatačních účinků histaminu) a dušení v důsledku otoku průdušek (bronchoskopie)
• autoimunita
• selhání schopnosti rozlišit látky cizorodé od látek tělu vlastních – tvorba protilátek proti vlastním tkáním
• příklady: roztroušená skleróza (narušování myelinových pochev v CNS), hemolytická anémie (protilátky proti antigenům erytrocytů), lupus (neznámá příčina), revmatická horečka (protilátky proti buňkám srdečního svalu), revmatická artritida (protilátky proti kloubním tkáním)
• AIDS (acquires immune deficiency syndrome)
• agens retrovirus HIV (human immunodeficiency virus) – napadá T-lymfocyty
• více informací například na Wikipedii
• nádory
• imunitní systém kromě cizích patogenů musí rozpoznávat i abnormální buňky vlastní a potom je eliminovat
• v případě nádorů tento mechanismus selhává
• více informací v kapitole ***Onkogenetika