Smyslové orgány


  • přijímají podněty z vnějšího a vnitřního prostředí
  • smyslový orgán = čidlo 
  • smyslové receptorové buňky = receptory 
    • dle původu podnětu:
      • exteroreceptory (čich, chuť, hmat, sluch, zrak) – podněty zvnějšku
      • interoreceptory (chemoreceptory, baroreceptory, proprioreceptory) – podněty z vnitřku těla 
    • dle charakteru podnětu:
      • mechanoreceptory (hmat, rovnováha, sluch) – mechanické podráždění 
      • fotoreceptory (zrak) – podráždění světlem
      • chemoreceptory (čich, chuť) – podráždění chemickými látkami
      • termoreceptory – změny teploty (chlad, teplo)
      • nociceptory – bolest 
  • adekvátní podnět (adekvátní charakter podráždění: bubínek zvukem, sítnice světlem…) 
  • prahová hodnota intenzity podnětu = vyvolání nervového impulsu

HMAT

  • reaguje na dotyk a tlak
  • mnoho hmatových tělísek (Paciniho tělíska, Meissnerova tělíska, Merkelovy disky… viz KŮŽE – speciální tělíska ve škáře)

PROPRIORECEPTORY

  • šlachová tělíska, svalová vřeténka
  • informace o činnosti svalstva 
  • koordinace pohybů

STATOKINETICKÉ ČIDLO

  • součást vnitřního ucha
  • kostěný labyrint, blanitý labyrint 
  • perilymfa, endolymfa 
  • kinetické a statické čidlo

KINETICKÉ ČIDLO (= pohybové) 

  • tři na sebe kolmé polokruhovité kanálky 
  • každý zakončen ampulou 
  • vyplněny endolymfou, obklopeny perilymfou 
  • v každé ampule krista se smyslovými buňkami 
  • jejich brvy zanořeny do rosolovité kupuly 
  • kupula se vychyluje na strany jako létací dveře 
  • reakce na úhlové zrychlení, rotační pohyby hlavy

STATICKÉ ČIDLO (= polohové) 

  • vejčitý a kulovitý váček (utriculus a sacculus) 
  • uvnitř rosolovitá hmota s krystalky uhličitanu vápenatého (otolity) 
  • reakce na lineární zrychlení (pád, stoupání), změnu polohy hlavy vzhledem k trupu, udržení vzpřímeného postoje a rovnováhy těla 
  • rovnoměrný pohyb nevnímáme (pokud nekontrolujeme zrakem) 
  • subjektivní vnímání – spánkový lalok mozkové kůry 
  • úzké vztahy mezi vestibulárním čidlem a okulomotorickým systémem → vestibulární nystagmus

SLUCHOVÝ ORGÁN

  • uložen v kosti skalní – součást kosti spánkové, kostěný labyrint, blanitý labyrint – hlemýžď
  • adekvátní podnět = tlakové vlny 
  • rychlost šíření zvuku ve vzduchu: 332 m/s 
  • lidské ucho vnímá zvukové vlny o frekvenci 16 - 20 000 Hz 
  • ve stáří klesá citlivost až na 5 000 Hz 
  • hlasitost je dána velikostí amplitudy 
  • barva (kvalita) tónu je dána počtem kmitů, vznikajících navíc na zvukové vlně 
  • stavba ucha: 

    Stavba ucha



    • zevní ucho: boltec, zevní zvukovod 
    • bubínek: membrána 0,1 mm silná 
    • střední ucho: sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek), Eustachova trubice 
    • vnitřní ucho: hlemýžď, polokruhovité chodby, sacculus a utriculus 
  • hlemýžď: 35 mm dlouhý, 2¾ závitu, dvě membrány ho dělí po délce na 3 prostory 
    1. patro předsíňové (scala vestibuli)
    2. patro střední (scala media)
    3. patro bubínkové (scala tympani) 
    • patro předsíňové a bubínkové obsahuje perilymfu
    • patro střední endolymfu a Cortiho orgán 
    • perilymfa a endolymfa se liší obsahem iontů K a Na 
    • třmínek nasedá na oválné okénko předsíňového patra 
    • patro bubínkové končí u okrouhlého okénka, směřuje do Eustachovy trubice 
  • přenos zvuku: 
    • zevní zvukovod → rozkmitání bubínku → sluchové kůstky 
    • oválné okénko → perilymfa předsíňového patra 
    • Reissnerova membrána → endolymfa 
    • tektoriální membrána → smyslové buňky Cortiho orgánu 
    • bazální membrána → perilymfa bubínkového patra 
    • okrouhlé okénko → Eustachova trubice 
  • hlasitost zvuku – měrná jednotka: decibel 
  • vady a choroby sluchového ústrojí: hluchota
    • důsledek porušeného přenosu zvukových vln 
    • ucpání zvukovodu ušním mazem 
    • poškození bubínku 
    • senzorineurální příčina: poruchy vnitřního ucha nebo nervu, proč? od narození, dlouhodobé vystavení silnému hluku, zvýšený tlak tekutiny při Menierově chorobě, degenerace ušních struktur věkem 
    • akustický neurinom: benigní tumor kolem sluchového nervu, lze chirurgicky odstranit

ČICH

  • čichový epitel – horní část sliznice nosní dutiny
  • 1 milión smyslových buněk na ploše 500 mm2 
  • vysoká citlivost → nízký práh (k identifikaci nutná 50× vyšší koncentrace) 
  • rychlá a úplná adaptace 
  • informace do hypotalamu a limbického systému

CHUŤ

  • chuťové pohárky na jazyku a na patře
  • adekvátní podnět = látky rozpuštěné v tekutině 
  • každý pohárek inervován asi 5 neurony 
  • rozlišení – asi 10 000 chutí 
  • základní chuti: hořko, slano, sladko, kyselo 
  • chuťové vjemy ovlivněny: a) současným drážděním čichu, b) teplotou potravy, c) složením potravy, d) hmatovými/dotykovými vjemy, e) konsistencí potravy 
  • endokrinní vlivy: léčba glukokortikoidy snižuje chuťovou ostrost 
  • inervace: VII., IX., X. mozkový nerv 
  • chuťové centrum: kůra temenních laloků 
  • cirkadiánní kolísání citlivosti (nejvyšší brzy odpoledne)

ZRAK

  • pro člověka nejdůležitější smysl (80 % všech informací)
  • viditelná vlnová délka 380 - 780 nm
  • oko uloženo v očnici 
  • stavba oka: 

    Stavba oka



    • bělima – vazivová, tuhá vrstva, udržuje tvar, v přední části přechází v průhlednou rohovku 
    • cévnatka – silně prokrvená, výživa oka, obsahuje pigment (temná komora), v přední části přechází v řasnaté těleso (= hladké svaly = akomodační sval) 
    • duhovka – z radiálních svalových vláken, funkce jako clona, pigment v různém množství a hloubce (barva), vlákna zužují a rozšiřují zornici, přední a zadní komora oční (komorová voda) 
    • čočka – zavěšena na řasnatém tělísku, složena z kůry a jádra (rosolovitá hmota) 
    • sklivec – rosolovitá hmota vyplňující oční kouli 
    • sítnice – vlastní světločivná vrstva (pozn. od rohovky k sítnici je to 24 mm) 
  • sítnice: 
    • tyčinky
      • černobílé vidění, za šera a v noci, odstíny šedi
      • 120 miliónů
      • umístěny na periferii sítnice
        • obsahují barvivo rhodopsin
        • schopný absorpce světla (rozpadá se na opsin a retinal → vznik akčních potenciálů ve zrakovém nervu)
        • ke vzniku rhodopsinu nutný vitamin A (nedostatek – poruchy vidění, degenerace nervových vrstev sítnice)
        • koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě
      • úplná adaptace na tmu trvá asi 20–30 minut 
    • čípky
      • barevné vidění
      • v centru sítnice (žlutá skvrna)
      • 5–7 miliónů
      • 3 druhy: vnímání základních barev (modré 440 nm, zelené 540 nm, červené 575 nm) 
    • v sítnici ale i další vrstvy nervových buněk 
  • světlolomné vrstvy oka: rohovka → komorová voda → čočka → sklivec 
  • žlutá skvrna = místo nejostřejšího vidění 
  • slepá skvrna = vyústění zrakového nervu 
  • přídatné oční orgány: 
    • okohybné svaly – 6 svalů pohybujících oční koulí 
    • slzná žláza – nad vnějším koutkem, ústí do spojivkového vaku a nosní dutiny 
    • spojivka – vazivová blána, přechází z vnitřní strany víček na oční kouli 
    • víčka – chrání oko, na okraji mazové žlázy (Meibomovy) 
    • řasy, obočí – ochrana před mechanickým znečištěním
  • akomodace: 
    • přizpůsobení tvaru čočky vzdálenosti předmětu 
    • pozorování blízkých předmětů – čočka se vyklenuje 
    • pozorování vzdálených předmětů – čočka se zplošťuje 
    • stárnutím čočka ztrácí pružnost a schopnost akomodace 
    • nejbližší bod u mladých dospělých – 0,1 metru 
  • binokulární vidění (dvěma očima) umožňuje hloubkové trojrozměrné vidění 
  • oční vady a choroby: 
    • krátkozrakost - obraz se promítá před sítnicí, korekce rozptylkami 
    • dalekozrakost - obraz se promítá za sítnicí, korekce spojkami 
    • astigmatismus - vadné zakřivení rohovky 
    • zelený zákal (glaukom) - zvýšení nitroočního tlaku 
    • šedý zákal (katarakta) - usazování tukových látek na čočce 
    • barvoslepost (daltonismus) - porucha v rozlišování některých barev, většinou dědičná 
    • slepota - poškození různých částí oka, může být i dědičná 
    • šilhání (strabismus) - poruchy v souhře okohybných svalů 
    • zánět spojivek - nečistoty, UV záření 
    • ječné zrno - zánět Meibomových žláz
Comments