- přijímají podněty z vnějšího a vnitřního prostředí
- smyslový orgán = čidlo
- smyslové receptorové buňky = receptory
- dle původu podnětu:
- exteroreceptory (čich, chuť, hmat, sluch, zrak) – podněty zvnějšku
- interoreceptory (chemoreceptory, baroreceptory, proprioreceptory) – podněty z vnitřku těla
- dle charakteru podnětu:
- mechanoreceptory (hmat, rovnováha, sluch) – mechanické podráždění
- fotoreceptory (zrak) – podráždění světlem
- chemoreceptory (čich, chuť) – podráždění chemickými látkami
- termoreceptory – změny teploty (chlad, teplo)
- nociceptory – bolest
- adekvátní podnět (adekvátní charakter podráždění: bubínek zvukem, sítnice světlem…)
- prahová hodnota intenzity podnětu = vyvolání nervového impulsu
HMAT - reaguje na dotyk a tlak
- mnoho hmatových tělísek (Paciniho tělíska, Meissnerova tělíska, Merkelovy disky… viz KŮŽE – speciální tělíska ve škáře)
PROPRIORECEPTORY - šlachová tělíska, svalová vřeténka
- informace o činnosti svalstva
- koordinace pohybů
STATOKINETICKÉ ČIDLO - součást vnitřního ucha
- kostěný labyrint, blanitý labyrint
- perilymfa, endolymfa
- kinetické a statické čidlo
KINETICKÉ ČIDLO (= pohybové) - tři na sebe kolmé polokruhovité kanálky
- každý zakončen ampulou
- vyplněny endolymfou, obklopeny perilymfou
- v každé ampule krista se smyslovými buňkami
- jejich brvy zanořeny do rosolovité kupuly
- kupula se vychyluje na strany jako létací dveře
- reakce na úhlové zrychlení, rotační pohyby hlavy
STATICKÉ ČIDLO (= polohové) - vejčitý a kulovitý váček (utriculus a sacculus)
- uvnitř rosolovitá hmota s krystalky uhličitanu vápenatého (otolity)
- reakce na lineární zrychlení (pád, stoupání), změnu polohy hlavy vzhledem k trupu, udržení vzpřímeného postoje a rovnováhy těla
- rovnoměrný pohyb nevnímáme (pokud nekontrolujeme zrakem)
- subjektivní vnímání – spánkový lalok mozkové kůry
- úzké vztahy mezi vestibulárním čidlem a okulomotorickým systémem → vestibulární nystagmus
SLUCHOVÝ ORGÁN - uložen v kosti skalní – součást kosti spánkové, kostěný labyrint, blanitý labyrint – hlemýžď
- adekvátní podnět = tlakové vlny
- rychlost šíření zvuku ve vzduchu: 332 m/s
- lidské ucho vnímá zvukové vlny o frekvenci 16 - 20 000 Hz
- ve stáří klesá citlivost až na 5 000 Hz
- hlasitost je dána velikostí amplitudy
- barva (kvalita) tónu je dána počtem kmitů, vznikajících navíc na zvukové vlně
- stavba ucha:
- zevní ucho: boltec, zevní zvukovod
- bubínek: membrána 0,1 mm silná
- střední ucho: sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek), Eustachova trubice
- vnitřní ucho: hlemýžď, polokruhovité chodby, sacculus a utriculus
- hlemýžď: 35 mm dlouhý, 2¾ závitu, dvě membrány ho dělí po délce na 3 prostory
- patro předsíňové (scala vestibuli)
- patro střední (scala media)
- patro bubínkové (scala tympani)
- patro předsíňové a bubínkové obsahuje perilymfu
- patro střední endolymfu a Cortiho orgán
- perilymfa a endolymfa se liší obsahem iontů K a Na
- třmínek nasedá na oválné okénko předsíňového patra
- patro bubínkové končí u okrouhlého okénka, směřuje do Eustachovy trubice
- přenos zvuku:
- zevní zvukovod → rozkmitání bubínku → sluchové kůstky
- oválné okénko → perilymfa předsíňového patra
- Reissnerova membrána → endolymfa
- tektoriální membrána → smyslové buňky Cortiho orgánu
- bazální membrána → perilymfa bubínkového patra
- okrouhlé okénko → Eustachova trubice
- hlasitost zvuku – měrná jednotka: decibel
- vady a choroby sluchového ústrojí: hluchota
- důsledek porušeného přenosu zvukových vln
- ucpání zvukovodu ušním mazem
- poškození bubínku
- senzorineurální příčina: poruchy vnitřního ucha nebo nervu, proč? od narození, dlouhodobé vystavení silnému hluku, zvýšený tlak tekutiny při Menierově chorobě, degenerace ušních struktur věkem
- akustický neurinom: benigní tumor kolem sluchového nervu, lze chirurgicky odstranit
ČICH - čichový epitel – horní část sliznice nosní dutiny
- 1 milión smyslových buněk na ploše 500 mm2
- vysoká citlivost → nízký práh (k identifikaci nutná 50× vyšší koncentrace)
- rychlá a úplná adaptace
- informace do hypotalamu a limbického systému
CHUŤ - chuťové pohárky na jazyku a na patře
- adekvátní podnět = látky rozpuštěné v tekutině
- každý pohárek inervován asi 5 neurony
- rozlišení – asi 10 000 chutí
- základní chuti: hořko, slano, sladko, kyselo
- chuťové vjemy ovlivněny: a) současným drážděním čichu, b) teplotou potravy, c) složením potravy, d) hmatovými/dotykovými vjemy, e) konsistencí potravy
- endokrinní vlivy: léčba glukokortikoidy snižuje chuťovou ostrost
- inervace: VII., IX., X. mozkový nerv
- chuťové centrum: kůra temenních laloků
- cirkadiánní kolísání citlivosti (nejvyšší brzy odpoledne)
ZRAK - pro člověka nejdůležitější smysl (80 % všech informací)
- viditelná vlnová délka 380 - 780 nm
- oko uloženo v očnici
- stavba oka:
- bělima – vazivová, tuhá vrstva, udržuje tvar, v přední části přechází v průhlednou rohovku
- cévnatka – silně prokrvená, výživa oka, obsahuje pigment (temná komora), v přední části přechází v řasnaté těleso (= hladké svaly = akomodační sval)
- duhovka – z radiálních svalových vláken, funkce jako clona, pigment v různém množství a hloubce (barva), vlákna zužují a rozšiřují zornici, přední a zadní komora oční (komorová voda)
- čočka – zavěšena na řasnatém tělísku, složena z kůry a jádra (rosolovitá hmota)
- sklivec – rosolovitá hmota vyplňující oční kouli
- sítnice – vlastní světločivná vrstva (pozn. od rohovky k sítnici je to 24 mm)
- sítnice:
- tyčinky
- černobílé vidění, za šera a v noci, odstíny šedi
- 120 miliónů
- umístěny na periferii sítnice
- obsahují barvivo rhodopsin
- schopný absorpce světla (rozpadá se na opsin a retinal → vznik akčních potenciálů ve zrakovém nervu)
- ke vzniku rhodopsinu nutný vitamin A (nedostatek – poruchy vidění, degenerace nervových vrstev sítnice)
- koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě
- úplná adaptace na tmu trvá asi 20–30 minut
- čípky
- barevné vidění
- v centru sítnice (žlutá skvrna)
- 5–7 miliónů
- 3 druhy: vnímání základních barev (modré 440 nm, zelené 540 nm, červené 575 nm)
- v sítnici ale i další vrstvy nervových buněk
- světlolomné vrstvy oka: rohovka → komorová voda → čočka → sklivec
- žlutá skvrna = místo nejostřejšího vidění
- slepá skvrna = vyústění zrakového nervu
- přídatné oční orgány:
- okohybné svaly – 6 svalů pohybujících oční koulí
- slzná žláza – nad vnějším koutkem, ústí do spojivkového vaku a nosní dutiny
- spojivka – vazivová blána, přechází z vnitřní strany víček na oční kouli
- víčka – chrání oko, na okraji mazové žlázy (Meibomovy)
- řasy, obočí – ochrana před mechanickým znečištěním
- akomodace:
- přizpůsobení tvaru čočky vzdálenosti předmětu
- pozorování blízkých předmětů – čočka se vyklenuje
- pozorování vzdálených předmětů – čočka se zplošťuje
- stárnutím čočka ztrácí pružnost a schopnost akomodace
- nejbližší bod u mladých dospělých – 0,1 metru
- binokulární vidění (dvěma očima) umožňuje hloubkové trojrozměrné vidění
- oční vady a choroby:
- krátkozrakost - obraz se promítá před sítnicí, korekce rozptylkami
- dalekozrakost - obraz se promítá za sítnicí, korekce spojkami
- astigmatismus - vadné zakřivení rohovky
- zelený zákal (glaukom) - zvýšení nitroočního tlaku
- šedý zákal (katarakta) - usazování tukových látek na čočce
- barvoslepost (daltonismus) - porucha v rozlišování některých barev, většinou dědičná
- slepota - poškození různých částí oka, může být i dědičná
- šilhání (strabismus) - poruchy v souhře okohybných svalů
- zánět spojivek - nečistoty, UV záření
- ječné zrno - zánět Meibomových žláz
|