• přijímají podněty z vnějšího a vnitřního prostředí
• smyslový orgán = čidlo 
• smyslové receptorové buňky = receptory 
• dle původu podnětu:
• exteroreceptory (čich, chuť, hmat, sluch, zrak) – podněty zvnějšku
• interoreceptory (chemoreceptory, baroreceptory, proprioreceptory) – podněty z vnitřku těla 
• dle charakteru podnětu:
• mechanoreceptory (hmat, rovnováha, sluch) – mechanické podráždění 
• fotoreceptory (zrak) – podráždění světlem
• chemoreceptory (čich, chuť) – podráždění chemickými látkami
• termoreceptory – změny teploty (chlad, teplo)
• nociceptory – bolest 
• adekvátní podnět (adekvátní charakter podráždění: bubínek zvukem, sítnice světlem…) 
• prahová hodnota intenzity podnětu = vyvolání nervového impulsu

HMAT

• reaguje na dotyk a tlak
• mnoho hmatových tělísek (Paciniho tělíska, Meissnerova tělíska, Merkelovy disky… viz KŮŽE – speciální tělíska ve škáře)
  

PROPRIORECEPTORY

• šlachová tělíska, svalová vřeténka
• informace o činnosti svalstva 
• koordinace pohybů

STATOKINETICKÉ ČIDLO

• součást vnitřního ucha
• kostěný labyrint, blanitý labyrint 
• perilymfa, endolymfa 
• kinetické a statické čidlo

KINETICKÉ ČIDLO (= pohybové) 

• tři na sebe kolmé polokruhovité kanálky 
• každý zakončen ampulou 
• vyplněny endolymfou, obklopeny perilymfou 
• v každé ampule krista se smyslovými buňkami 
• jejich brvy zanořeny do rosolovité kupuly 
• kupula se vychyluje na strany jako létací dveře 
• reakce na úhlové zrychlení, rotační pohyby hlavy

STATICKÉ ČIDLO (= polohové) 

• vejčitý a kulovitý váček (utriculus a sacculus) 
• uvnitř rosolovitá hmota s krystalky uhličitanu vápenatého (otolity) 
• reakce na lineární zrychlení (pád, stoupání), změnu polohy hlavy vzhledem k trupu, udržení vzpřímeného postoje a rovnováhy těla 
• rovnoměrný pohyb nevnímáme (pokud nekontrolujeme zrakem) 
• subjektivní vnímání – spánkový lalok mozkové kůry 
• úzké vztahy mezi vestibulárním čidlem a okulomotorickým systémem → vestibulární nystagmus

SLUCHOVÝ ORGÁN

• uložen v kosti skalní – součást kosti spánkové, kostěný labyrint, blanitý labyrint – hlemýžď
• adekvátní podnět = tlakové vlny 
• rychlost šíření zvuku ve vzduchu: 332 m/s 
• lidské ucho vnímá zvukové vlny o frekvenci 16 - 20 000 Hz 
• ve stáří klesá citlivost až na 5 000 Hz 
• hlasitost je dána velikostí amplitudy 
• barva (kvalita) tónu je dána počtem kmitů, vznikajících navíc na zvukové vlně 
• stavba ucha: 

  Stavba ucha

  

  
  

  
  
• zevní ucho: boltec, zevní zvukovod 
• bubínek: membrána 0,1 mm silná 
• střední ucho: sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek), Eustachova trubice 
• vnitřní ucho: hlemýžď, polokruhovité chodby, sacculus a utriculus 
• hlemýžď: 35 mm dlouhý, 2¾ závitu, dvě membrány ho dělí po délce na 3 prostory 
1. patro předsíňové (scala vestibuli)
2. patro střední (scala media)
3. patro bubínkové (scala tympani) 
• patro předsíňové a bubínkové obsahuje perilymfu
• patro střední endolymfu a Cortiho orgán 
• perilymfa a endolymfa se liší obsahem iontů K a Na 
• třmínek nasedá na oválné okénko předsíňového patra 
• patro bubínkové končí u okrouhlého okénka, směřuje do Eustachovy trubice 
• přenos zvuku: 
• zevní zvukovod → rozkmitání bubínku → sluchové kůstky 
• oválné okénko → perilymfa předsíňového patra 
• Reissnerova membrána → endolymfa 
• tektoriální membrána → smyslové buňky Cortiho orgánu 
• bazální membrána → perilymfa bubínkového patra 
• okrouhlé okénko → Eustachova trubice 
• hlasitost zvuku – měrná jednotka: decibel 
• vady a choroby sluchového ústrojí: hluchota
  
• důsledek porušeného přenosu zvukových vln 
• ucpání zvukovodu ušním mazem 
• poškození bubínku 
• senzorineurální příčina: poruchy vnitřního ucha nebo nervu, proč? od narození, dlouhodobé vystavení silnému hluku, zvýšený tlak tekutiny při Menierově chorobě, degenerace ušních struktur věkem 
• akustický neurinom: benigní tumor kolem sluchového nervu, lze chirurgicky odstranit

ČICH

• čichový epitel – horní část sliznice nosní dutiny
• 1 milión smyslových buněk na ploše 500 mm² 
• vysoká citlivost → nízký práh (k identifikaci nutná 50× vyšší koncentrace) 
• rychlá a úplná adaptace 
• informace do hypotalamu a limbického systému
  

CHUŤ

• chuťové pohárky na jazyku a na patře
• adekvátní podnět = látky rozpuštěné v tekutině 
• každý pohárek inervován asi 5 neurony 
• rozlišení – asi 10 000 chutí 
• základní chuti: hořko, slano, sladko, kyselo 
• chuťové vjemy ovlivněny: a) současným drážděním čichu, b) teplotou potravy, c) složením potravy, d) hmatovými/dotykovými vjemy, e) konsistencí potravy 
• endokrinní vlivy: léčba glukokortikoidy snižuje chuťovou ostrost 
• inervace: VII., IX., X. mozkový nerv 
• chuťové centrum: kůra temenních laloků 
• cirkadiánní kolísání citlivosti (nejvyšší brzy odpoledne)

ZRAK

• pro člověka nejdůležitější smysl (80 % všech informací)
• viditelná vlnová délka 380 - 780 nm
  
• oko uloženo v očnici 
• stavba oka: 

  Stavba oka

  

  
  

  
  
• bělima – vazivová, tuhá vrstva, udržuje tvar, v přední části přechází v průhlednou rohovku 
• cévnatka – silně prokrvená, výživa oka, obsahuje pigment (temná komora), v přední části přechází v řasnaté těleso (= hladké svaly = akomodační sval) 
• duhovka – z radiálních svalových vláken, funkce jako clona, pigment v různém množství a hloubce (barva), vlákna zužují a rozšiřují zornici, přední a zadní komora oční (komorová voda) 
• čočka – zavěšena na řasnatém tělísku, složena z kůry a jádra (rosolovitá hmota) 
• sklivec – rosolovitá hmota vyplňující oční kouli 
• sítnice – vlastní světločivná vrstva (pozn. od rohovky k sítnici je to 24 mm) 
• sítnice: 
• tyčinky
  
• černobílé vidění, za šera a v noci, odstíny šedi
  
• 120 miliónů
  
• umístěny na periferii sítnice
  
• obsahují barvivo rhodopsin
  
• schopný absorpce světla (rozpadá se na opsin a retinal → vznik akčních potenciálů ve zrakovém nervu)
  
• ke vzniku rhodopsinu nutný vitamin A (nedostatek – poruchy vidění, degenerace nervových vrstev sítnice)
  
• koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě
  
• úplná adaptace na tmu trvá asi 20–30 minut 
• čípky
  
• barevné vidění
  
• v centru sítnice (žlutá skvrna)
  
• 5–7 miliónů
  
• 3 druhy: vnímání základních barev (modré 440 nm, zelené 540 nm, červené 575 nm) 
• v sítnici ale i další vrstvy nervových buněk 
• světlolomné vrstvy oka: rohovka → komorová voda → čočka → sklivec 
• žlutá skvrna = místo nejostřejšího vidění 
• slepá skvrna = vyústění zrakového nervu 
• přídatné oční orgány: 
• okohybné svaly – 6 svalů pohybujících oční koulí 
• slzná žláza – nad vnějším koutkem, ústí do spojivkového vaku a nosní dutiny 
• spojivka – vazivová blána, přechází z vnitřní strany víček na oční kouli 
• víčka – chrání oko, na okraji mazové žlázy (Meibomovy) 
• řasy, obočí – ochrana před mechanickým znečištěním
• akomodace: 
• přizpůsobení tvaru čočky vzdálenosti předmětu 
• pozorování blízkých předmětů – čočka se vyklenuje 
• pozorování vzdálených předmětů – čočka se zplošťuje 
• stárnutím čočka ztrácí pružnost a schopnost akomodace 
• nejbližší bod u mladých dospělých – 0,1 metru 
• binokulární vidění (dvěma očima) umožňuje hloubkové trojrozměrné vidění 
• oční vady a choroby: 
• krátkozrakost - obraz se promítá před sítnicí, korekce rozptylkami 
• dalekozrakost - obraz se promítá za sítnicí, korekce spojkami 
• astigmatismus - vadné zakřivení rohovky 
• zelený zákal (glaukom) - zvýšení nitroočního tlaku 
• šedý zákal (katarakta) - usazování tukových látek na čočce 
• barvoslepost (daltonismus) - porucha v rozlišování některých barev, většinou dědičná 
• slepota - poškození různých částí oka, může být i dědičná 
• šilhání (strabismus) - poruchy v souhře okohybných svalů 
• zánět spojivek - nečistoty, UV záření 
• ječné zrno - zánět Meibomových žláz