Rostlinné orgány

  • podle funkce rozlišujeme orgány:
    • vegetativní – výživa, růst, látková výměna s vnějším prostředím = KOŘEN, STONEK, LIST
    • generativní – produkce pohlavní buněk = KVĚT, SEMENO, PLOD
  • v závislosti na vnějších podmínkách se mohou rostlinné orgány měnit – modifikace (metamorfózy) k jiné funkci
  • podle vývojových a funkčních souvislostí rozlišujeme struktury:
    • homologické – různý vzhled, funkce či vnější stavba, ale stejný původ (např. listy a listové úponky u bobovitých rostlin)
    • analogické – obdobný vzhled či funkce, ale různý původ (např. úponky listového a stonkového původu)


KOŘEN

  • zpravidla podzemní orgán, vždy bez listů
  • funkce: nasávací, vodivá, mechanická, zásobní, syntetická
  • postrádá syntetická barviva – heterotrofní orgán
  • vznikl při přestupu rostlin do suchozemského prostředí (silur)
  • založen již v zárodku semene, při klíčení vyrůstá nejdříve radikula („kořínek“)
  • soubor všech kořenů rostliny = kořenový systém
    • alorhizie – jeden hlavní kořen + více postranních
    • homorhizie – hlavní kořen zaniká, nahrazují ho adventivní (náhradní) kořeny (druhotně netloustnou, vznikají na stoncích a listech – využití při vegetativním množení)
  • podélný řez kořenem – rozeznáváme 3 zóny:
    • dělivá zóna – zahrnuje meristematická pletiva krytá kořenovou čepičkou (ochrana při pronikání substrátem)
    • prodlužovací zóna – růst kořene prodlužováním buněk a zvyšováním jejich objemu
    • zóna kořenového vlášení – absorpční funkce, nasávání roztoků z okolí
      • kořenové vlásky málo početné u vodních a mykorhizních rostlin
  • příčný řez kořenem – směrem od povrchu:
    • rhizodermis, primární kůra, endodermis (vnitřní buňky primární kůry, buňky často korkovatí/dřevnatí, překážka v transportu)
    • pericykl (zakládání postranních kořenů), kambium, radiální cévní svazek
      • u dvouděložných a nahosemenných rostlin kořen druhotně tloustne
      • primární kůra nahrazena sekundární (periderm), radiální cévní svazek se mění na kolaterální
      • více informací v kapitole ***Sekundární stavba rostlinných orgánů
  • modifikace kořene:
    • kořenové hlízy (orsej) a bulvy (kromě kořene je tam i podíl modifikovaného stonku; řepa)
    • vzdušné kořeny (monstera), asimilační kořeny (některé orchideje)
    • chůdovité kořeny (olše), dýchací kořeny (mangrovové porosty)
    • kontraktilní kořeny (stahují rostlinu zpět do půdy, sněženka) 
    • příčepivé kořeny (břečťan), haustoria (u parazitů, např. jmelí)
  • hospodářský význam kořenů:
    • kulturní plodina (kořenová zelenina)
    • hospodářské krmivo (krmná řepa)
    • potravinářský průmysl


STONEK

  • obvykle nadzemní orgán nesoucí listy, pupeny a reprodukční orgány (spolu s nimi tvoří prýt)
  • zajišťuje funkční spojení mezi kořeny a listy (transpirační a asimilační proud)
  • tvořen uzlinami (místo přisedání listů, tzv. nody) a články (mezi uzlinami, prodlužují se, tzv.internodia)
  • založen již v zárodku semene
    • hypokotyl – podděložní článek, první článek klíčící rostliny (pokud se prodlužuje, dělohy se dostávají na povrch substrátu; např. fazole)
    • epikotyl – nadděložní článek, druhý článek klíčící rostliny (pokud se prodlužuje, dělohy zůstávají v substrátu; např. dub)
  • morfologie stonku:
    • dle olistění – lodyha (listy po celé délce stonku), stvol (listy v přízemní růžici), stéblo (stonek s kolénky)
    • dle tvaru příčného průřezu – čtyřhranný (hluchavka), trojhranný (ostřice), kruhový (sedmikráska), žebrovitý (kopr), čtyřkřídlý (třezalka) aj.
    • dle způsobu růstu – přímý (mák), vystoupavý (jetel), poléhavý (rdesno), plazivý (mochna), ovíjivý (svlačec), popínavý (hrách)
  • dle charakteru stonku lze rostliny dělit na:
    • byliny – dužnatý stonek
    • dřeviny – zdřevnatělý stonek
      • stromy (větví se v určité výšce nad zemí, mají nevětvený kmen)
      • keře (větví se hned u země, bez kmene)
      • polokeře (část prýtu je zdřevnatělá, část bylinná)
  • primární stavba stonku – na příčném průřezu rozeznáváme:
    • na povrchu pokožka (epidermis), pod ní se diferencuje primární kůra
    • endodermis (vnitřní část primární kůry), někdy obsahuje škrobová zrna (škrobová pochva)
    • střední válec zahrnuje
      • pericykl – zde se zakládají adventivní kořeny
      • cévní svazky – nejčastěji kolaterální, výjimečně u některých čeledí bikolaterální (lilkovité, tykvovité)
      • dřeň – parenchymatické pletivo, může vybíhat v dřeňové paprsky
  • sekundární stavba stonku – některé rostliny druhotně tloustnou
  • stonek nese pupeny – základy jiných rostlinných orgánů (stonků, listů, květů)
    • vrcholový pupen (na vrcholu stonku), úžlabní pupen (v úžlabí listu)
    • nahodilý pupen (nahodilé umístění)
    • pupeny zpravidla kryty šupinami
  • typy větvení stonku:
    • vidličnaté – původní způsob, vzrostný vrchol se dělí na dva (např. jmelí)
    • hroznovité – postranní větve nepřerůstají hlavní stonek (např. smrk)
    • vrcholičnaté – postranní větve přerůstají hlavní stonek
      • makroblast = dlouhá postranní větev
      • brachyblast = zkrácená postranní větev (modřín)
  • modifikace stonku:
    • podzemní oddenek (sasanka, oddenkové hlízy (lilek brambor), stonkové hlízy (kedluben)
    • šlahouny (jahodník), stonkové úponky (vinná réva), stonkové trny (tzv. kolce; trnka)
    • zdužnatělé rostlinné osy (kaktusy)
  • hospodářský význam stonků:
    • potraviny, krmivo (brambory, ředkvičky, cukrová třtina)
    • dřevní hmota (nábytkářství, stavebnictví, papírenství)
    • koření (skořice), korek, chinin (antimalarikum), textil (konopí)


LIST

  • postranní, většinou zelený orgán s omezeným růstem
  • probíhá v něm fotosyntéza, transpirace a výměna plynů s okolním prostředím
  • na rostlině můžeme rozlišit tři typy listů:
    • dělohy – zárodečné listy se zásobní funkcí, mohou ale i fotosyntetizovat
    • asimilační listy – „typické“ listy s fotosyntetickou funkcí, obvykle členěn na řapík (připojení ke stonku) a listovou čepel (asimilační plocha)
      • řapíky mohou být někdy redukované (např. u trav), jindy mohou být vyvinuty tzv. palisty
      • listová čepel obvykle souměrná, výjimečně asymetrická (begonie)
    • listeny – redukované listové struktury, často funkce opory pro jiné orgány (zákrov pod úborem – viz obrázek, obal pod složeným okolíkem)
      • u některých druhů mohou být barevné (fialové „listy“ černýše, růžové „květy“ pryšce nádherného – viz obrázek)
 
  • většinou je možné rozlišit spodní a svrchní stranu listu – dvoulící (bifaciální) list, jen v některých případech plocha srůstá jednolící (monofaciální) list (kosatec)
  • různolistost (heterofylie) – na jedné rostlině nacházíme současně listy více tvarů (břečťan, topol)
    • různolistost může mít i sezónní charakter (mochna sedmiletá, mucholapka podivná)
  • listová žilnatina – uspořádání cévních svazků v ploše listové čepele
    • z hlediska rozkladu nejodolnější část listu
    • nejstarším typem žilnatina vidličnatá (jinan)
    • u dvouděložných zpeřená (buk) nebo dlanitá (javor)
    • u jednoděložných rovnoběžná (trávy) nebo obloukovitá (lilie)
  • morfologie listu:
    • dle utváření listové čepele
      • jednoduché listy: čepel nečleněná (celistvé listy), čepel členěná zářezy (dělené listy)
      • složené listy: čepel rozdělená na samostatné lístky  – dlanitě složené nebo zpeřené (licho-, sudo-)
    • morfologicky lze list a jeho struktury popisovat velmi obšírně, využívá se toho především v botanických klíčích, kdy je jednoznačné vyjádření nezbytné
    • velmi bohatá morfologická terminologie však jednak přesahuje rámec střední školy, jednak je nanejvýš vhodné demonstrovat termíny přímo na živém materiálu
  • postavení listů na stonku:
    • střídavé listy – z každé uzliny vyrůstá jeden list
    • vstřícné listy – v každé uzlině proti sobě stojí dva listy
    • přeslenité listy – z každé uzliny vyrůstají listy nejméně po třech
  • anatomie listu (příčný řez typickým asimilačním listem):
    • jednovrstevná spodní pokožka s průduchy a svrchní pokožka bez průduchů (výjimkou jsou vodní rostliny se vzplývavými listy)
    • mezi pokožkami se nachází mezofyl, v němž rozlišujeme:
      • palisádový parenchym – protáhlé buňky pod svrchní pokožkou naskládané vedle sebe
      • u slunných listů (rostoucích na okraji koruny v plném osvětlení) bývá i vícevrstevný
      • houbový parenchym – buňky nepravidelného tvaru s velkými mezibuněčnými prostorami
  • na konci vegetačního období listy odumírají a opadávají – více o tom zde
  • modifikace listu:
    • výtrusnicové listy (sporofyly výtrusných rostlin), květy (u semenných rostlin)
    • trny (dřišťál; u akátu vznikají trny z palistů), šupiny pupenů, listové úponky (bobovité rostliny)
    • cibule (zdužnatělá bazální část listů), láčky masožravých rostlin
  • hospodářský význam listů:
    • listová zelenina (salát), sběr pro obsah léčivých látek (bříza)
    • koření (vavřín – „bobkový list“), pochutina (čajovník)
    • součást píce pro hospodářská zvířata


KVĚT

  • zásadní diagnostický znak krytosemenných rostlin
  • jde o modifikaci především listů a zčásti i stonku (květní lůžko)
  • květní obaly:
    • nerozlišené (okvětí, okvětní lístky)
    • rozlišené (kalich, koruna)
    • redukované (trávy – viz obrázek)
    • chybí (bříza, vrba)
  • květy dle počtu rovin souměrnosti:
    • pravidelný (aktinomorfní, několik rovin souměrnosti)
    • souměrný (zygomorfní, jedna rovina souměrnosti)
  • květy podle zastoupení pohlavních orgánů:
    • oboupohlavný (pestíky i tyčinky v jednom květu)
    • jednopohlavný (v jednom květu jen pestíky, nebo tyčinky)
  • tyčinka (samčí pohlavní orgán)
    • produkuje pylová zrna, soubor tyčinek v květu = andreceum
    • anatomie: nitka + prašník se dvěma prašnými váčky (z nichž každý má dvě prašná pouzdra)
    • mocnost tyčinek = délka nitek (dvoumocné, čtyřmocné)
    • bratrost tyčinek = počet základů (jednobratré, dvoubratré, trojbratré)
  • pestík (samičí pohlavní orgán)
    • vznikl srůstem jednoho či více plodolistů, jejich soubor v květu = gyneceum
      • apokarpní gyneceum – jeden nebo víc volných jednoplodolistových pestíků, vývojově původnější
      • cenokarpní gyneceum – vzniká srůstem dvou nebo více plodolistů, vývojově odvozenější
    • anatomie: blizna (lepkavá vrcholová část, zachytává pylová zrna) + čnělka + semeník (svrchní, spodní, polospodní)
    • v semeníku je uložené vajíčko
      • mnohobuněčný útvar tvořený z velké části tzv. pletivným jádrem, v němž je uložen zárodečný vak
      • na povrchu kryto vaječnými obaly, které na vrcholu nesrůstají a vytvářejí otvor klový, kterým vstupuje pylová láčka
 
 

  • květenství (soubor květů na jedné rostlině)
    • jednoduchá
      • hroznovitá (racemózní): lata (šeřík), hrozen (rybíz), klas (jitrocel), jehněda (líska), palice (áron), hlávka (= strboul; jetel), úbor (= „biologický květ“; slunečnice), okolík (prvosenka), chocholík (hrušeň)
      • vrcholičnatá (cymózní): mnohoramenný vrcholík (tužebník), kružel (sítina), vidlan (ptačinec), lichopřeslen (hluchavka), srpek (mečík), šroubel (třezalka), vějířek (kosatec), vijan (pomněnka)
    • složená: složený okolík (okolík z okolíčků; miříkovité), klas z klásků (pýr), hrozen z vijanů (jírovec)
 


PLOD

  • rozmnožovací orgán krytosemenných rostlin
  • plody rozlišujeme:
    • pravé plody – vyvíjí se ze semeníku
    • nepravé plody –  na jejich tvorbě se podílejí i další části květu (květní lůžko)
  • stěny semeníku se mění na oplodí (perikarp), to může být suché nebo dužnaté
  • rozdělení plodů:
    • suché
      • pukavé (po dozrání se oplodí otevírá v místě švu) – měchýřek (pivoňka), lusk (hrách), šešule (řepka), šešulka (kokoška), tobolka (mák)
      • nepukavé (po dozrání se plody neotevírají, oddělují se v celku) – nažka (slunečnice), oříšek (lípa), obilka (žito)
      • poltivé (po dozrání se plody rozpadají na jednotlivé dílky) – struk (ohnice), tvrdka (hluchavka), dvojnažka (kmín), diskovitý (sléz), zobanitý (pumpava)
    • dužnaté
      • malvice (jabloň, jeřáb), peckovice (třešeň, švestka)
      • bobule (angrešt, meloun),  hesperidium (citrusy), vysychavá bobule (paprika)
  • souplodí
    • vzniká z jediného květu, těsné spojení plodů květním lůžkem
    • příklady: jahodník (nažky, červené = květní lůžko), maliník (peckovičky)
  • plodenství
    • soubor plodů vznikající z jednoho květenství
    • různé typy:
      • volné plodenství (hrozen vína, slunečnice)
      • srostlé plodenství (ananas)
      • sdružené plodenství (buk, kaštanovník)
      • sykonium (fíkovník)
      
Comments