Diblastica

Vločkovec plazivý (Trichoplax adhaerens)

Tělo má velikost 2-3 milimetry v průměru a na první pohled připomíná spíše vícebuněčnou amébu. Postrádá předo-zadní polaritu i jakoukoliv symetrii. Je tvořeno několika tisíci buněk uspořádaných do dvou vrstev, u nichž je možné vysledovat dorzo-ventrální orientaci vzhledem k substrátu. Dorzální buňky monociliátní, zploštělé a obsahují lipidové krůpěje. Ventrální buňky jsou také monociliátní, avšak spíše sloupcovité a bez olejových krůpějí. Tato ventrální vrstva je schopna invaginace, což je možný způsob příjmu potravy (viz dále). Mezi těmito dvěma vrstvami se nachází podpůrná gelová matrix a v ní hvězdicovité, améboidní buňky. Někteří vědci proto soudí, že Placozoa patří mezi diblastická Metazoa s tím, že svrchní epitel považují za homologický ektodermu a spodní epitel za homologický entodermu. Proti tomu ovšem mluví fakt, že u nich nebyla doposud pozorována bazální membrána, tedy struktura typická pro pravé epiteliální tkáně. Vločkovci (Placozoa) jsou tak stále bližší spíše houbovcům (Porifera) než pravým mnohobuněčným (Metazoa).

Trichoplax se pohybuje améboidně po pevném povrchu za pomoci brv, malí jedinci jsou schopni plavat. Živí se organickým detritem, který fagocytují buňky ve ventrální invaginaci (viz výše). Rozmnožuje se nepohlavně rozdělením těla na dva nové jedince nebo pučením, kdy dává vznik mnoha novým jedincům. Známo je i pohlavní množení následované holoblastickým buněčným dělením a růstem. Trichoplax má velmi málo genetického materiálu, množství DNA v buňkách je srovnatelné a bakteriemi nebo protisty. Velmi malé jsou i jeho chromosomy. Druh byl objeven v roce 1883 v mořském akváriu v Zoologickém institutu v rakouském Grazu. Další exempláře byly posléze nalézány v mořích celého světa.
 

KMEN: VLOČKOVCI (Placozoa)

  • mořští živočichové žijící při pobřeží
  • tělo: „placička“ o průměru asi 2–3 mm
  • svrchní (hřbetní, dorzální) epitel: bičíky
  • spodní (břišní, ventrální) epitel: sekreční buňky
  • mezi svrchním a spodním epitelem vrstva obsahující aktin - umožňuje vločkovci měnit tvar
  • rozmnožování: dělení, pučení
  • živí se prvoky a řasami 
  • jediný druh: VLOČKOVEC PLAZIVÝ (více informací v boxu vpravo)

KMEN: HOUBY (Porifera)

  • slepá a velmi stará vývojová větev diblastikv(svrchní prekambrium, před 570 milióny let)
  • dospělci přisedlí (až 3 metry)
  • slané i sladké vody
  • vakovité tělo bez souměrnosti
  • stěny proděravělé (ostie)
  • nahoře vyvrhovací otvor (oskulum)
  • tělo ze tří vrstev
    • entoderm: límečkovité buňky s bičíky (choanocyty)
    • mezoglea: vrstva mezi ento- a ektodermem; v ní buňky pohyblivé (živiny), pohlavní, náhradní a buňky vytvářející jehlice vnitřní kostry
    • ektoderm: porocyty (buňky okolo ostií, tvoří „póry“)
  • stavební typy těla hub: askon × sykon × leukon
  • rozmnožování
    • nepohlavně (pučení, vnitřní pupeny - gemule [sladkovodní] = zárodečné buňky obalené jehlicemi),
    • pohlavně (hermafroditi i gonochoristé,vnitřní oplození, spermie oskulem ven, do těla dalšího jedince ostiemi, nepřímý vývoj přes larvu)
  • zástupci:
    • HOUBY VÁPENATÉ (mořské, jehlice z uhličitanu vápenatého; h. voštinatá)
    • HOUBY KŘEMIČITÉ (jehlice z oxidu křemičitého, netvoří kolonie; h. pletená [Venušin košíček])
    • HOUBY ROHOVITÉ (sponginová vlákna; h. rybničná, h. říční, h. koňská, h. mycí, h. pohárová [Neptunův pohár]) 

KMEN: ŽAHAVCI (Cnidaria)

  • mořští i sladkovodní, paprsčitě souměrní
  • vakovité tělo s jedním otvorem, silná vrstva mezogleje
  • slepá trávicí dutina (láčka) - 1 otvor zároveň přijímací i vyvrhovací
  • ektoderm: buňky krycí, svalové, nervové, žahavé (knidocyty)
  • entoderm: buňky bičíkaté, svalové, sekreční, trávicí
  • rozptýlená (difúzní) NS (zde poprvé NS!)
  • rozmnožování: pučení; hermafroditi (nezmar) × gonochoristé (medúzy); pohyblivá larva, vnější nebo vnitřní oplození 

TŘÍDA: MEDÚZOVCI (Scyphozoa)

Rozmnožování medúzovců: strobilace (zaškrcování)

U medúzovců dochází ke střídání asexuálního a sexuálního rozmnožování.
 
Z přisedlého polypa (1) se vytvoří strobila (2), ze které se na vrchu odškrtí somatická medúzka (3). Ta se překlopí a přetvoří na juvenilní medúzu - ephyru (4). Ephyře dozrávají pohlavní orgány, až dospěje v medúzu (5). Medúzy jsou gonochoristé a množí se pohlavně - pohlavní buňky splynou, vznikne zygota (6) a z ní se vytvoří larva planula (7). Ta se dále vyvíjí a postupem času přisedá jako polyp (1).

  • pouze v mořích, paprsčitě souměrní
  • střídá se stadium medúzy a polypa
  • láčka dělená 4 přepážkami
  • gastrovaskulární soustava („trávicí i cévní dohromady“)
  • silná vrstva mezogleje
  • svalovina po obvodu zvonu
  • smyslová ústrojí: statocysta (rovnováha - uhličitan vápenatý), oči, chemoreceptory
  • rozmnožování: obrvená larva (planula), gamety z entodermu; polypové stadium se množí nepohlavně (strobilace)
  • zástupci:
    • TALÍŘOVKA UŠATÁ
    • CYANEA ARCTICA (zvon 2 metry, chapadla 20 metrů)
    • KOŘENOÚSTKY (příústní laloky s obrovskými přívěsky, filtrátoři!)

TŘÍDA: ČTYŘHRANKY (Cubozoa)

  • podobné medúzovcům, ale chybí přepážky
  • čtyřhranný zvon, několikametrová chapadla
  • některé druhy jedovaté
  • zástupci:
    • CHIRONEX FLECKERII ("mořská vosa", jedovatá, Austrálie) 

TŘÍDA: POLYPOVCI (Hydrozoa)

  • převládá polypové stadium, medúza může úplně chybět
  • láčka bez přepážek
  • rozmnožování: pučení, vnější oplození, gamety z ektodermu
  • vysoká schopnost regenerace
  • zástupci:
    • TRUBÝŠI (kolonie, dělba funkcí; měchýřovka portugalská)
    • NEZMAR (n. zelený, n. hnědý, n. obecný)
    • MEDÚZKA SLADKOVODNÍ (vzácně se objevuje ve Vltavě, 2 cm) 
    • KEŘOVKY (funkční diferenciace na úrovni jedinců; pohárovka)

TŘÍDA: KORÁLNATCI (Anthozoa)

  • teplá moře, chybí stadium medúzy
  • v láčce 6–8 přepážek, gastrovaskulární soustava
  • rozmnožování: pučení  kolonie, gamety entodermálního původu
  • vnitřní kostra z rohoviny nebo uhličitanu vápenatého
  • velké kolonie v teplých mořích, korálové útesy
  • zástupci:
    • KORÁL ČERVENÝ (červená je vápenatá kostra, jedinci svítivě bílí)

      Mutualismus u sasanek

      Některé sasanky žijí v mutualistickém (tj. vzájemně prospěšném) vztahu s dalšími organismy. Tady jsou některé příklady:
      Sasanka Calliactis. Rak poustevníček si ji nasazuje na ulitu, ve které žije. Sasanka je rakův "bodyguard" a pomocí svých žahavých buněk ho chrání například před chobotnicemi. Rak se jí odměňuje třeba přesouváním do prostředí s lepší potravou.
      Sasanka plášťová Adamsia palliata. Opět symbióza s rakem poustevníčkem, tentokrát však jako jeho "celoživotní oblek" - to proto, že s ním celý život roste. Důvody tohoto vztahu jsou stejné jako u předchozího druhu.
      Sasanky a klauni. Rybky ze sasanky vybírají zbytky potravy, sasanky na oplátku klauny chrání (poté, co si na ně zvyknou).
    • PÉROVNÍK (vypadá jako brko ptačího peří)
    • VĚTEVNÍK MOZKOVÝ
    • HOUBOVNÍK OBECNÝ
    • SASANKA KOŇSKÁ (chybí kostra)

KMEN: ŽEBERNATKY (Ctenophora)

  • mořské (mírné a teplé pásmo)
  • paprsčitá i dvoustranná souměrnost
  • pohyb pomocí destiček ze srostlých brv (žebernatky jsou největší živočichové pohybující se brvami!)
  • láčka (gastrovaskulární soustava)
  • knidocyty chybí, statický orgán, hermafroditi
  • zástupci:
    • PÁSOVNICE VENUŠINA ("pás Venušin")
 

***KMEN: SÉPIOVKY (Rhombozoa)*

  • organismus složený z asi 40 malých buněk
  • 2 typy buněk: osní (axiální), obalové
  • pohyb brvami
  • hermafroditismus
  • parazitismus (vede ke zjednodušení) - složitý cyklus
 

***KMEN: PLAZMODIOVKY (Orthonectida)*

  • samička obrvená, nese pouze vaječné buňky
  • sameček je zpevněn a má svalovinu, aby byl schopen vytlačit spermie
  • parazitismus (zjednodušení - minimální počet buněk) - napadají měkkýše, mnohoštětinatce
 
* Poznámka: Kmeny sépiovky a plazmodiovky byly dříve řazeny do kmene MORULOVCI (Mesozoa). Společné znaky: endoparazité mořských bezobratlých, maximální velikost několik milimetrů, obrvené somatické buňky.
 
Comments