Fylogeneze opěrné soustavy

FUNKCE OPĚRNÉ SOUSTAVY:

  • opora těla
  • ochrana orgánů (hrudní koš – srdce, plíce, lebka – mozek, smyslové orgány)
  • pohyb



Jednobuněčné organismy

  • vnější vrstva cytoplasmy ektoplasma (tužší, homogenní, hyalinní)
  • prvoci: pelikula = hraniční blanka (možnost inkrustace)


Porifera (živočišné houby)

  • vnitřní kostra tvořena tzv. sklerity tj. vápenaté nebo křemičité jehlice, které vznikají z buněk tzv. skleroblastů
  • sklerity se o sebe opírají vyztužení


Cnidaria (žahavci)

Anthozoa (korálnatci) + Hydrozoa (polypovci)

  • vnitřní kostra stejně jako u Porifer tvořena jehlicemi, které jsou produkovány skleroblasty
  • vnější kostra = tzv. perisark či periderm - vápenitý, rohovitý, případně i chitinový


Platyhelminthes (ploštěnci) + Nemathelminthes (hlísti)

  • převážně parazitické organismy - nevytvořila se vnitřní výztuha těla × u některých ploštěnců tělo vyztuženo vápenitými destičkami či jehlicemi


Mollusca (měkkýši)

Bivalvia (mlži)

  • schránka tvořena 2 částmi = lastura
  • lastura tvořena modifikacemi uhličitanu vápenatého - aragonitem a kalcitem
  • na jejím povrchu se vylučuje konchiolin (látka blízká chitinu)
  • vnitřní perleťová vrstva tvořena aragonitem

Gastropoda (plži)

  • schránka pouze z jedné části tzv. ulita
  • střední vrstva ulity tvořena vápenatými hranoly uspořádanými do palisádovité struktury
  • na povrchu se vylučuje látka podobná konchiolinu mlžů (někdy i kutikula)
  • vnitřní vrstva tvořena krystalky aragonitu


Arthropoda (členovci)

  • epidermis členovců vylučuje na svůj povrch chitinózní kutikulu
  • sklerotinizace kutikuly – chitinová vrstva se tvrdnutím organické substance zpevňuje
  • mineralizace kutikuly – je postupně inkrustována uhličitanem vápenatým


Echinodermata (ostnokožci)

Echinoidea (ježovky)

  • mezodermální původ
  • tvořena polygonálními vápnitými destičkami, které jsou spolu pohyblivě nebo pevně spojeny
  • každá destička vzniká z jednoho jehlicovitého krystalu kalcitu


Hemichordata (polostrunatci)

  • tzv. hydroskelet = soustava svalů a dutin (coelom)


Chordata (strunatci), resp. Vertebrata (obratlovci)

  • derivát všech tří zárodečných listů
    • rohovité vrstvy epidermis z ektodermu
    • žaberní oblouky z neurální lišty ektodermu
    • dermální (= krycí; vždy plochá a umístěna těsně pod povrchem těla, vzniká osifikací přímo ze škáry) a chondrální (= náhradní, protože nahrazuje chrupavčité primordium, které vzniká chondrifikací z vaziva) kosti z mesodermu
  • primární opěrná soustava = chorda dorsalis odolná a pružná výztuha celého těla
    • z entodermu
    • vzniká podélným odškrcením z dorzální stěny prvostřeva
  • primárním důvodem vzniku kostní tkáně je přebytek fosfokalcitových metabolitů v těle tvorba osifikovaných tkání v okolí chordy zakládají se centra obratlů chorda v určitých místech zaškrcena (chorda ztrácí funkci výztuhy)
  • endoskelet vs. exoskelet (= endesmálně vzniklé ploché povrchové kosti)
  • lebka + osová kostra (= páteř, hrudní koš) + kostra končetin (= pletenec, volná končetina)
  • lebka = neurocranium + viscerocranium

    ***Zakládání párových končetin

    • neurocranium dělíme na neurální exocranium (vnější část schránky lebeční je tvořena dermálními kostmi) a neurální endocranium (vnitřní část schránky lebeční, tvořená kostmi enchondrálního původu)
    • viscerocranium lze rozlišit na viscerální exocranium (soubor dermálních kostí kryjících žaberní oblouky nebo jejich deriváty) a viscerální endocranium (elementy žaberních oblouků, vznikajících jako deriváty neurální lišty enchondrální osifikací
  • osová kostra
    • páteř tvořená z obratlů postupně zatlačujících chordu
    • hrudní koš se skládá ze dvou částí: hrudní kosti (sternum) a na ni připojených žeber (tzv. pravá žebra)
    • z druhé strany jsou žebra připojena k páteři
  • kostra končetin
    • pletenec lopatkový: k páteři připojen pouze prostřednictvím svalů
    • pletenec pánevní: u rybovitých obratlovců pouze drobná trojúhelníkovitá párová či jednolitá kost, uložena ve svalovině × u suchozemských rozčleněna ve tři kosti navzájem spojených švy = k. sedací, k. stydká, k. kyčelní
    • volná přední končetina: k. pažní (humerus) a na ni navazující k. loketní (ulna) a k. vřetenní (radius)
    • volná zadní končetina: k. stehenní (femur), k. holenní (tibia) a k. lýtková (fibula)
    • distálně navazuje karpální a tarsální část končetiny (zápěstí a zánártí), které vznikly až u suchozemských obratlovců a umožňují ohyb

Chondrichthyes (paryby)

  • chrupavčitá kostra
  • zachovaná chorda
  • lebka bez švů

Pisces (ryby)

  • chorda zatlačena těly obratlů
  • různý stupeň osifikace kostry
  • kostěné paprsky – rozvětvené + nerozvětvené

Amphibia (obojživelníci)

  • žebra pouze u ocasatých obojživelníků - v trupové části těla
  • dobře vytvořená hrudní kost
  • urostyl = srůst obratlů v bederní části páteře

Reptilia (plazi)

  • kostra dobře osifikovaná
  • žebra se napojují na většinu obratlů (skoro po celé délce těla) - volná a pohyblivá
  • spánkové jámy - rozvoj žvýkacích svalů
  • tvorba sekundárního patra - oddělení dutiny ústní a nosní
  • redukce končetin

Aves (ptáci)

  • kostra pevná a lehká (pneumatizace kostí)
  • bezzubý zobák krytý rohovinou
  • stydké kosti nejsou spojené průchod vajec
  • sternum s hřebenem
  • sáňky = srůst klíčních kostí
  • synsacrum = srůst bederních, křížových a některých ocasních obratlů
  • pygostyl = opora ocasních per
  • uzpůsobení prstů dolní končetiny: kráčivá, spár, šplhavá, veslovací, plovací, lemovaná, závěsná, syndaktylií (= některé prsty jsou částečně srostlé)

Mammalia (savci)

  • lebka připojena k páteři 2 klouby
  • lebeční kosti spojeny švy
  • páteř má 5 částí: krční, hrudní, bederní, křížová (srůst v kost křížovou), ocasní
Comments