Kroužkovci

KMEN: KROUŽKOVCI (Annelida)

  • mořští, sladkovodní, suchozemští
  • homonomní (stejnocenná) segmentace (článkování) vnější i vnitřní
  • vnitřní přepážky = dissepimenty
  • jednovrstevná pokožka se žlázovými buňkami (sliz), kolagenová kutikula
  • kožněsvalový vak (příčně pruhovaná svalovina; okružní, podélná, příčná vlákna)
  • coelomové váčky vyplněné tekutinou (hydroskelet)
  • NS: gangliová žebříčkovitá na břišní straně těla, pár mozkových zauzlin + pár podhltanových zauzlin, konektivy + komisury (příčné spojky)
  • CS: uzavřená, hřbetní a břišní céva, okružní spojky, v přední části "srdce", krevní barvivo (hemoglobin) rozpuštěné v plazmě
  • VS: metanefridie
  • ®: hermafroditi či gonochoristé, opasek = několik tělních článků (podílejí se na vytvoření slizového obalu vajíčka - kokonu)
  • DS: celý povrch těla nebo žábry (vodní)

 

TŘÍDA: MNOHOŠTĚTINATCI (Polychaeta)

  • většinou mořští živočichové (až na výjimky)
  • vývojově jsou na tom lépe (než opaskovci): hlava, oči, smysly, přívěsky
  • první tělní článek > tykadla, makadla; na dalších článcích (× poslední) > parapodia se štětinkami a žábrami
  • krevní barvivo hemoglobin nebo chlorokruorin (zelená krev)
  • gonochoristé, larva trochofora
  • zástupci:
    • bloudivci (volně pohybliví; NEREIDKA, AFRODITKA, PALOLO ZELENÝ)
    • sedivci (přisedlí; PÍSKOVNÍK RYBÁŘSKÝ, ROURNATEC VĚJÍŘOVITÝ)

 

TŘÍDA: OPASKOVCI (Clitellata)

  • sladkovodní a půdní živočichové

    Palolo zelený

    Palolo zelený (Eunice viridis) je obyvatelem korálových útesů v teplých mořích Tichého oceánu. Jeho tělo se skládá z malé hlavy a až 30 cm dlouhého článkovaného zadečku (u samců je světle hnědý, u samiček modrozelený). Nejzajímavější je však jeho rozmnožování, které se řídí fázemi Měsíce. V říjnu nebo listopadu dojde v rozmezí maximálně dvou dnů k uvolnění velkého množství zadečkových článků napěchovaných pohlavními buňkami. Doplavou k hladině, kde se obaly rozpustí, pohlavní buňky se uvolní do vody a mohou vesele splynout. Vzniklá vajíčka se vyvinou v planktonní larvy, které se později zachytí na korálových útesech a dospívají. Původním jedincům zadeček opět dorůstá. Zadečky jsou však také přílivem vyplaveny před svítáním na mělčinu a toho si všimli domorodé kmeny žijící na ostrovech. Domorodce nenapadlo nic lepšího, než tu zelenou a hnědou hmotu sbírat (dělají to za pomoci sítí a baterek - využívají toho, že články obsahují buňky citlivé na světlo). Měli štěstí. Nejen, že se tak palolo stal místní pochoutkou, ale také výživným pokrmem plným bílkovin a tuků.
  • předústní článek bez přívěsků, články také bez žaberních přívěsků a parapodií
  • ®: v době páření opasek (clitellum), hermafroditi, přímý vývoj

 

Podtřída: Máloštětinatci (Oligochaeta)
  • na člácích 4 páry štětinek (usnadnění pohybu)
  • první článek = hmatový prstík (prostomium)
  • pokožka > bazální lamina > okružní svalovina > podélná svalovina
  • v pokožce slizové žlázy, v jícnu vápnité Morenovy žlázy (neutralizace huminových kyselin v půdě)
  • střevní řasa (typhlosolis) větší trávicí plocha
  • kolem střeva chloragogenní buňky (syntéza glykogenu a tuků, hromadění odpadních látek)
  • NS: břišní nervová ploténka
  • velká regenerační schopnost

    Rozmnožování žížal

     
    Nejen žížaly, ale všichni máloštětinatci se rozmnožují pohlavně. Jsou to hermafroditi. Při kopulaci si navzájem vymění spermie, rozloučí se a odlezou pryč. Spermie si pečlivě uloží do semenných schránek (receptacula seminis) a čekají na dozrání vajíček. Když se tak stane, opasek s vajíčky se začne pomocí peristaltiky přesouvat k hlavě. Cestou narazí na semenné schránky, kde nabere spermie svého milého hermafrodita. Nakonec žížala opasek sundá a vyvíjí se kokon. Z něj po čase vylézají mladé žížalky.
  • zástupci:
    • ŽÍŽALA OBECNÁ
    • ŽÍŽALA PODHORSKÁ
    • ŽÍŽALA HNOJNÍ
    • ROUPICE
    • NITĚNKA VĚTŠÍ
    • NAIDKA CHOBOTNATÁ

 

Podtřída: Pijavice (Hirudinea)
  • vnější článkování neodpovídá tomu vnitřnímu (anulace = nepravé článkování)
  • dvě přísavky
  • paraziti nebo dravci
  • slinné žlázy vylučují hirudin (proti srážení)
  • zploštělé tělo bez šupin
  • SS: kožněsvalový vak mohutnější než u máloštětinatců; 4 vrstvy svaloviny - okružní, šikmá, podélná, dorzoventrální (umožňuje zploštění těla)
  • TS: vychlípitelný hltan, slepé výběžky střeva
  • ®: hermafroditi (přilepení spermatoforu - spermie se protlačí do těla); přímý vývoj
  • většinou sladkovodní nebo vlhké tropy
  • malá regenerační schopnost
  • zástupci:
    • PIJAVKA LÉKAŘSKÁ (používaná v lékařství - snižování tlaku)
    • PIJAVKA KOŇSKÁ (dravá, nesaje krev)
    • CHOBOTNATKA RYBÍ (zadní přísavka větší než přední, napadá ryby)
    • HLTANOVKA BAHENNÍ (dravá, nesaje krev)
 
 
 
Vývojové trendy kroužkovců:
  1. snižování počtu tělních článků
  2. splývání článků ve větší funkční celky
  3. splývání coelomových váčků
  4. latero-laterální fúze NS - splývání podélných nervů ze stran do středu, mizí komisury
 
Comments