SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ,
SVĚTLO
- hlavní zdroj energie pro
život
- dopadá záření o vlnové délce
290-5000 nm
- ultrafialové záření
- z 90 % zachyceno
ozonosférou
- tvorba vitaminu D v kůži
člověka
- brzdí růst rostlin
- mutagen
- viditelné světlo
- intenzita a délka osvětlení
- fotoperiodismus
- zdroj energie k fotosyntéze
- orientace zrakem u živočichů
- vliv na zbarvení, na
aktivitu živočichů
- řídí biorytmy
- infračervené záření
- jeden ze zdrojů tepla pro
organismy (viz dále)
TEPLO
- zdroje: infračervené záření, teplo
přijaté od okolí, teplo uvolněné při metabolismu
- teplotní optimum u většiny
rostlin a živočichů: 15–30 °C
- eurytermní organismy
= snesou velké výkyvy teplot – vyskytují se
v různých zeměpisných šířkách
(rozmezí od –5 °C do +55 °C)
- stenotermní organismy = snesou malé kolísání
teplot:
- teplomilné (banánovník, žirafa)
- chladnomilné (sob, tučňák, vrba)
- v některých případech až
extrémofilové:
- psychrofilní – např. spory některých
bakterií vydrží až –271 °C
- termofilní – např. pro bakterie horkých podmořských pramenů
je optimum kolem 100 °C
- vliv teploty na rostliny
- regulace tepla pomocí
transpirace (sklápění listů, opad listů, lesklý povrch listů)
- odolnost semen snížením
obsahu vody
- biochemické adaptace (pouštní
sukulenty, řasy horkých pramenů)
- kolísání teplost (nutné pro
klíčení semen)
- vliv teploty na živočichy
- ektotermní živočichové
- teplota těla závisí na
okolí
- malá produkce tepla, vysoké
ztráty
- teplota ovlivňuje
rozmnožování, zbarvení (nižší
teploty – tmavé formy), aktivitu pohybu, příjmu potravy
- endotermní živočichové
- velká produkce tepla –
termoregulace, izolace
- teplota ovlivňuje zbarvení (nižší
teploty – světlejší formy), změny v chování (migrace, koupání...)
- hibernace = aktivní schopnost změnit
tělesnou teplotu podle potřeby a udržovat homeostázu v podmínkách
podchlazení
- podmíněna ročním endogenním
rytmem (dědičně fixovaná)
- nástup usnadňuje snížení
teploty po delší dobu, zkrácení doby osvětlení, změny ve složení a
množství potravy
- před hibernací hromadění
tukových zásob, utlumení centra sytosti
- estivace = letní spánek (např. bodlíni, frčci)
- vztah živočichů k teplu,
světlu a vlhku vyjadřuje
- Glogerovo pravidlo: v teplejších a vlhčích oblastech jsou
živočichové téhož druhu tmavší
- Bergmannovo pravidlo:
jedinci téhož druhu mají v teplejších
částech svého areálu menší tělo,
zvířata v chladnějších oblastech mají
větší objem těla
- Allenovo pravidlo:
v teplejších oblastech mají živočichové
větší tělní výběžky,
v chladnějších oblastech naopak kratší
(uši, ocasy, zobáky…)
VZDUCH
- planetu Zemi obaluje plynný
obal = atmosféra
- troposféra – tropopauza –
stratosféra (ozonosféra) – mezosféra –
ionosféra
- fyzikální vlastnosti vzduchu
- tlak – klesá se stoupající
nadmořskou výškou
- hustota – malá nosnost, organismy
nežijí ve vzduchu trvale
- proudění (vítr) – opylení, přenos
semen a plodů, migrace, orientace živočichů × negativní vliv - vysoušení,
ochlazování, ničení porostů
- chemické vlastnosti vzduchu (složení)
- kyslík (O2), příp. jako
ozón (O3)
- produkován rostlinami
- nezbytný pro aerobní
organismy
- ve vodě se jeho obsah
snižuje se stoupající teplotou
- v půdě závisí obsah na
struktuře a vlhkosti
- oxid uhličitý (CO2)
- produkován dýcháním
organismů, činností sopek, spalovacími procesy
- nutný pro fotosyntézu
- dusík (N2)
- přímo využitelný pouze
některými bakteriemi
- adaptace na nedostatek
kyslíku
- rostliny: dýchací kořeny, aerenchymatická pletiva
- živočichové: pokles
parciálního tlaku O2 s nadmořskou výškou, adaptace
druhové, fyziologické (např. svišť horský, orel skalní)
- problémy lidí ve
vysokohorském prostředí
- akutní horská nemoc: obvykle ve výškách 3000–6000
m. n. m.
- výškový
plicní otok (dochází ke hromadění tekutiny
v plicní tkáni a v plicních
sklípcích – způsobeno únikem
vysokomolekulárních bílkovin a krevních
tekutin do alveolárního prostoru)
- výškový mozkový otok
(vzniká nahromaděním tekutin v mozkové tkáni, dochází
k nervovým poruchám a bezvědomí, hrozí smrt!)
VODA
- zabírá 2/3 povrchu Země
- z celkového množství pouze 3 %
sladká voda – z těchto 3 % jsou 2 % v ledovcích
- vodní prostředí
- limitující faktor = obsah
kyslíku, slanost
- intenzita slunečního záření
podstatně nižší
- vlastnosti se mění během roku, dne a
noci
- tlak – přímo úměrný hloubce
- hustota – 775× větší než u vzduchu (→ větší nosnost, menší
pohyblivost, vliv na tvar těla
- propustnost světla – množství světla závisí na
hloubce a množství planktonu
- adaptace na život v hloubce:
- rostliny – barviva pro pohlcování
modré, fialové a zelené části spektra
- živočichové – např. světélkující
orgány
- voda a suchozemské organismy
- živočichové (příjem: pitím, z potravy,
metabolismus, výdej: pocením, dýcháním, močí, výkaly)
- velké
ztráty vody – odpařování z povrchu těla,
dýchacími orgány, trávicí soustavou
(výměšky trávicích žláz),
vylučovací soustavou
- omezení
ztrát – kutikula, zrohovatělá pokožka, malé
dýchací otvory (dýchací orgány
uvnitř těla), vstřebávání vody v poslední
části trávicí soustavy, tvorba hypertonické
moči
- například
velbloud: omezené pocení (pocení od 40 °C), hustá kožešina, velmi
hustá moč, velmi suchý trus, za nepříznivých podmínek vydrží bez vody i
několik měsíců
- rostliny (příjem hlavně kořeny)
- vodní rostliny = hydrofyty (leknín, stulík, vodní
mor, bublinatka…)
- vlhkomilné rostliny = hygrofyty (slabá kutikula, žádné
chlupy, rostou na vlhkých, bažinatých půdách – blatouch, orobinec)
- střední nároky = mezofyty – mírně vlhké půdy
(většina rostlin)
- suchomilné rostliny = xerofyty (silná kutikula –
jehličnany, silné ochlupení – divizna)
- sukulenty (redukované listy, zásobárna vody, změněný
metabolismus)
PŮDA
- vznik zvětráváním litosféry
(matečné horniny)
- zdroj většiny anorganických
živin
- složka pevná, plynná, kapalná
- fyzikální vlastnosti půdy
- pórovitost – závisí na velikosti
částic
- sorpční schopnost – schopnost půdních částic vázat
vodu a ionty (zvyšuje se obsahem humusu)
- teplota – na povrchu kolísá, v
hloubce se příliš nemění (s přibývající hloubkou se teplotní křivka
zplošťuje)
- obsah iontů má vliv na
- kyselost půdy (pH): kyselé půdy, zásadité
půdy (viz dále)
- slanost půdy – zasolení omezuje příjem živin
(→
halofyty – adaptace na vyšší obsah solí v půdě, např. jitrocel
přímořský, solnička přímořská, hvězdnice slanistá)
- dělení rostlin dle nároků na množství živin
v půdě
- ligotrofní = rostou na půdách chudých
na minerály (vřes)
- mezotrofní = rostou na půdách se
střední zásobou živin (trávy)
- eutrofní = rostou na půdách bohatých
na živiny (lilie)
- dělení rostlin podle nároků na pH půdy
- acidofilní = rostou na kyselých půdách
(vřesy, azalky, borůvky)
- neutrofilní = většina rostlin
- alkalifilní = rostou na zásaditých
půdách (koniklec, sleziník)
- v půdě vzniká půdní
společenstvo = EDAFON
- mikroorganismy (bakterie, aktinomycety, řasy, houby, prvoci), chvostoskoci, hmyz a jeho larvy, žížaly, roztoči, hlístice,
vířníci, želvušky, obratlovci (hraboši, krtci, hryzci)…
- činností
organismů jsou půdní částice shlukovány,
slepovány, vznikají půdní agregáty,
které zlepšují prostředí pro kořeny rostlin
Definice ekologické nikyEkologická nika I. třídy (Elton 1927) – funkce druhu ve společenstvu: nika je určena místem živočicha v biologickém prostředí, včetně jeho vztahů k potravě a k nepřátelům.
Ekologická nika II. třídy (Grinell 1904) – vlastnost dané populace, určitého druhu: nika je určitý soubor schopností k využití zdrojů, k přežití a ke kompetici a k nim komplementárních potřeb.
Ekologická nika III. třídy (McFadyen 1957) – kvalita prostředí: nika jako soubor ekologických podmínek, v jejichž rámci může druh využívat zdroje tak efektivně, aby se mohl rozmnožovat a obsazovat další prostředí se shodnými parametry.
Nika jako multidimensionální hyperprostor určený osami zdrojů (Hutchinson 1958). Lze rozlišit základní a ve skutečnosti realizovanou niku. Další
ekologické pojmy (pro vymezení prostředí, v němž organismus žije):- biotop = prostor poskytující organismům podmínky pro život
(abiotické podmínky)
- biocenóza = heterotypický soubor složený z populací různých
druhů mikroorganismů, rostlin (fytocenóza) a živočichů (zoocenóza),
vzájemně spjatý složitými vztahy
- ekosystém = systém vzniklý propojením biocenózy s biotopem
- ekologická nika = soubor všech faktorů prostředí, které na
organismus působí, vztahy, jež využívá ke svému životu – funkční a
prostorové zařazení organismu v ekosystému
- biom = společenstva velkých oblastí Země spolu se
substrátem a makroklimatem, rozsáhlé ekologické systémy
|