Genetika‎ > ‎

***Chromosomy



  • jádro lidské buňky průměr asi 5-8 mikrometrů × DNA v jádře dlouhá 2 metry  DNA velmi sbalena tak, že může interagovat s enzymy + dalšími proteiny nutnými pro transkripci, replikaci a reparaci
  • chromosom se skládá 1 dlouhé lineární molekuly DNA, na které jsou navázány proteiny svinutí do kompaktnější struktury
  • zdvojený chromosom má 2 chromatidy (každá chromatida = 1 vlákno DNA)
  • komplex DNA a proteinů = chromatin (chroma = barva barvitelný)
    • proteiny napomáhají sbalení + podílejí se na genové expresi, replikaci a reparaci DNA
  • u člověka všechny somatické buňky obsahují 2 kopie každého chromosomu 1 páru = homologní chromosomy
    × jediný 
    nehomologní pár – pohlavní chromosomy X a Y


STAVBA CHROMOSOMU

  • chromatida krátké (p-) raménko a dlouhé (q-) raménko
  • telomery na koncích (repetitivní sekvence)
  • centromera (repetitivní sekvence)
    +
    kinetochory = proteinové struktury; při mitóze se na ně připojují kinetochorová
    vlákna (~ mikrotubuly); pokud poškozeny či chybí → chromosom se při mitóze ztrácí a vznikají aneuploidní buňky


TYPY CHROMOSOMŮ

  • autozom
    • nepohlavní chromosom
    • u člověka v klasické tělní buňce 22 párů
    • autozomální dědičnost = dědičnost genů ležících na autozomech
  • gonozom
    • pohlavní chromosom
    • sestava gonozomů se liší dle pohlaví a typu určení pohlaví (člověk X a Y)
    • gonozomální dědičnost = dědičnost genů ležících v nehomologní části gonozomů
  • homologické (homologní) chromosomy
    • chromosomy 1 páru
    • mají shodnou velikost, polohu centromery, stejný obsah genů (ne alel!)
    • stejným způsobem se barví, párují se při meióze tvoří bivalenty
      • párování zajišťuje synaptický komplex proteinová struktura (2 laterální elementy spojeny příčnými vlákny s centrálním elementem; na obvodu spiralizované vlákno obou chromosomů)
      • na bivalentech dochází procesu crossing-over, jehož důsledkem je rekombinace částí chromatid; místa překřížení = chiazmata
  • metacentrický (mediocentrický) chromosom
    • p- a q-raménko stejně dlouhé, centromera uprostřed chromosomu
    • může vzniknout při mutaci translokací 2 akrocentrických chromosomů (Robertsonovská translokace)
  • submetacentrický (submediocentrický) chromosom
    • krátké (p-) a dlouhé (q-) raménko, centromera není uprostřed chromosomu
  • akrocentrický chromosom
    • místo p-raménka satelit (distální segment chromozomu oddělený od vlastního chromozomu úzkou částí nazývanou sekundární konstrikce), centromera téměř na konci chromosomu
  • telocentrický chromosom
    • p-raménko chybí, centromera na konci chromosomu
  • acentrický chromosom
    • chromosom, který ztratil centromeru
  • holocentrick
    ý chromosom
    • chromosom, u kterého není centromera lokalizována do 1 místa, ale centromerická aktivita je rozptýlena po celém chromosomu = celý chromosom je centromerou
    • nelze rozlišit raménka
    • při mitóze se připojuje k vláknům dělicího vřeténka po celé své délce; pokud se rozpadne na více menších částí, každý fragmentů si zachovává schopnost aktivně se připojit k dělicímu vřeténku
    • pouze u některých organismů: u rostlin čeledi Juncaceae (sítiny) a Cyperaceae (šáchorovité ostřice), u živočichů hlísti a pavoukovci
  • polyt
    énní chromosom
    • chromosom, na kterém došlo k několikanásobné replikaci, ale nedošlo k následnému rozpadu na jednotlivé chromatidy (jednochromatidové chromosomy)
    • ideální model pro studium strukturních aberací (obrovské, snadno pozorovatelné)
  • feminizující X* chromosom
    • chromosom, který podmiňuje vznik samičího pohlaví
    • XX , X*X , X*Y , XY způsobuje převahu samic
    • samice X*Y mají potomky X*X : X*Y : XY : YY (neživotaschopní)poměru 1 : 1 : 1 : 1
    • vyskytuje se u lumíka velkého


stav chromosomů se mění během buněčného cyklu

  • chromosomy obvykle rozvolněné (dlouhá, tenká, vzájemně propletená vlákna)
    ×
    kondenzované jen v malé části buněčného cyklu
  • vysoce kondenzované chromosomy v dělících se buňkách (při mitóze) = mitotické chromosomy
    × rozvolněnější chromosomy =
    interfázové (interfázní) chromosomy
  • kondenzovaný stav důležitý při snadném oddělení zduplikovaných chromosomů (asistence mitotického vřeténka)
  • vysoce kondenzované chromosomy také při meióze


specializované sekvence DNA zajišťují  účinnou replikaci chromosomů

  • chromosomy fungují jako samostatné strukturní jednotky každý se musí samostatně zreplikovat,
    to kontrolují 3 typy specializovaných sekvencí:
    • replikační počátky
      • začátek duplikace DNA
      • většina chromosomů obsahuje více počátků zrychlení replikace
    • centromery
      • zajišťují rozchod replikovaných chromosomů do dceřiných buněk při mitóze na centromerách proteinové komplexy = kinetochory ty váží chromosomy na dělící vřeténko a umožňují tak oddělit se od sebe
    • telomery
      • na obou koncích chromosomu
      • obsahují repetitivní sekvence, které umožňují replikaci konců chromosomů DNA-polymeráza může syntetizovat DNA jen ve směru 53 problém při opožďujícím se řetězci primery nemohou vzniknout na úplném konci chromosomu při každé replikaci by docházelo ke ztrátám koncových oblastí
      • enzym telomeráza (reverzní transkriptáza) – přidává mnoho kopií stejné sekvence (má vlastní RNA komplementárnírepetitivní sekvenci DNA) vznikne templát pro dosyntetizování opožďujícího řetězce
      • telomeráza funguje jen v embryonálním vývoji (pak je její funkce blokována) po narození a během života již nepracuje telomery se při každém buněčném dělení zkracují, až dosáhnou určité délky, kdy se buňka přestává dělit 1 z příčin stárnutí
        • u člověka telomery dlouhé na 50-60 dělení (Hayflickův limit: Hayflick L., Moorhead P.S. (1961) The serial cultivation of human diploid cell strains. Experimental Cell Research, 25:585-621) × pro postavení našeho těla stačí mnohem méně + asi 20 % se využije pro regeneraci
        • pojistka proti nádorům
        • pokus: myši odebrány geny pro telomerázu nestalo se jí nic, pouze měla kratší telomery až v 7. generaci zkráceny natolik, že byl problémtkáních, které se rychle obnovují (střevní epitel)
        • Nobelova cena za objevení telomerázy (2009) Jack W. Szostak
      • další funkce telomer: repetice telomerázových sekvencí a přilehlé oblasti vytvoří strukturu, která chrání chromosom před DNA-nukleázami (ty přednostně degradují konce molekul DNA)


CHROMATIN = komplex DNA a proteinů

  • dle fáze buněčného cyklu se mění jeho stav
    • interfázi rozvolněný umožňuje přístup proteinů potřebných pro expresi genů/replikaci
    • před vstupem do mitózy další postupné sbalování chromatinu vzniknou vysoce kondenzované mitotické chromosomy zde již zreplikovaná DNA + transkripce zastavena
      kontrola genové exprese

epigenetika 

    • tzv. chromatinová dědičnost → strukturní i chemické modifikace chromatinu (ne změny v sekvenci nukleotidů!) → acetylace, methylace, ubiquitylace, sumoylace, fosforylace
    • velké změny v epigenetické úpravě chromatinu hlavně v embryonálním vývoji, pubertě a při stárnutí; mladí jedinci zpravidla rezistentní; v průběhu ontogeneze epigenetické změny reverzibilní
    • např. genomový imprinting (též parentální, gametický)
      • imprintovaná alela = methylovaná alela (navázání CH3) = neaktivní alela
        nemá fenotypový projev pokud heterozygot a methylovaná alela je dominantní, neprojeví se a fenotyp závisí na recesivní alele (tento heterozygot se pak chová jako recesivní homozygot)
      • např. alela A pro červenou barvu a alela a pro bílou barvu květů
        normálně heterozygot Aa červené květy × pokud alela A imprintovaná, heterozygot Aa má bílé květ
      • záleží, od kterého rodiče imprintovaná alela zděděna
        • maternální imprinting (od matky), paternální imprinting (od otce)


nukleosom

  • nukleosomové jádro + sousední spojovací úsek DNA
  • základní jednotka kondenzace chromatinu
  • objevení struktury: naštěpení rozvinutého chromatinu specifickou nukleázou rozštěpila DNA mezi jednotlivými nukleosomy (ne úplně na jednotlivé nukleotidy)
  • jádro nukleosomu: komplex 8 histonů = histonový oktamer
    • histony H2A, H2B, H3, H4 (každý po 2 molekulách)
      + dvouřetězcová DNA o délce 146 nukleotidových párů
  • DNA obtočena kolem oktameru 1,45x tak se zkrátí až na 1/3 své původní délky
  • histony = malé proteiny s vysokým obsahem kladně nabitých AK (lysin, arginin) pevné navázání histonů na záporně nabité fosfátové skupiny DNA (bez ohledu na sekvenci)
    • buňce kolem 60 mil. molekul od každého typu! evolučně nejvíce konzervované proteiny u eukaryot nezbytné při formování chromatinu
    • N-konce cílem posttranslačních modifikací (trčí ven z nukleosomů) acetylace, methylace, ubiquitylace, sumoylace, fosforylace modifikace vedou ke změnám vazby histonů na DNA rozvolňují/kompaktují strukturu
  • nukleosomy od sebe vzdálené asi 200 nukleotidových párů (146 omotáno kolem jádra nukleosomu, zbytek asi 50 spojuje sousední jádra)
  • nukleosomy nebrzdí RNA-polymerázu při transkripci, nejsou překážkou ani při replikaci dochází jen k reorganizaci nukleosomových proteinů


STRUKTURA CHROMOSOMU (spiralizace)

  • několik úrovní:
    • „korálková“ forma chromatinu (10 nm) jen velmi zřídka
    • 30nmetrové vlákno (30 nm)
      • nukleosomy těsně přiloženy k sobě kompaktnější struktura
      • histon H1 drží sousední nukleosomy u sebe v pravidelně se opakujícím uspořádání
      • rozvolněný chromosom nejčastěji v tomto stavu
    • smyčky připojené centrální ose odstupují směrem ven (= průměr chromosomu 700 nm)
    • celkový chromosom (1400 nm)
  • vysoká kondenzace zablokování transkripce (RNA-polymeráza a ostatní proteiny se nemohou vázat na DNA)
  • stupeň spiralizace jednotlivých oblastí DNA závisí také na její aktuální aktivitě


INTERFÁZOVÉ CHROMOSOMY

  • po mitóze se chromosomy rozvolňují (dekondenzují)
    × ne ve všech oblastech chromosomu stejně – v rámci 1 chromosomu se mohou vyskytovat všechny stupně kondenzace (transkribované oblasti rozvolněnější, nepřepisované kondenzovanější)
  • jednotlivé chromosomy se lišírůzných buněčných typech (v závislosti na tom, které geny jsou přepisovány)

heterochromatin

  • nejvíce kondenzovaná forma chromatinu (heteros = odlišný)
  • silně se barvící oblasti chromatinu
  • > 10 % interfázových chromosomů, hl. v okolí centromer a telomer
  • transkripčně inaktivní
  • konstitutivní (nikdy se nepřepisuje) a fakultativní (přepisuje se jen za určitých podmínek)
  • pokud se normální geny dostanou do heterochromatinové oblasti, inaktivují se
    • polohový efekt např. gen white (Drosophila), gen ADE2 (kvasinka)
  • typický příklad: inaktivace 1 z chromosomů X u samic savců
    • dvojnásobné množství produktů X chromosomu by bylo letální 1 chromosom X (od otce nebo od matky) trvale inaktivován na začátku embryonálního vývoje, kondenzace náhodná (v dalších buněčných generacích pak kondenzován vždy stejný X chromosom)
    • poměr inaktivovaných a aktivovaných X chromosomů od otce a od matky je zhruba 1 1 (důkaz náhodnosti procesu) výjimka jen vačnatci, tam vždy inaktivován X od otce

euchromatin

  • zbytek v různém stupni kondenzace (eu = pravý, normální)
  • typické diferencované eukaryotní buňce asi 10 % chromatinu aktivně přepisováno nebo ve stavu snadno přístupném transkripci
  • aktivní chromatin
  • špatně barvitelný


interfázové chromosomy jsou v jádře organizovány

  • každý chromosom má své místo = teritorium – podílí se i vazba určitých částí chromosomu na membránu jádra, laminu
  • poloha chromosomu závisí na:
    • velikosti chromosomu malé chromosomy jsou spíše ve středu, velké častěji v okrajových částech
    • na genové denzitě genově chudé oblasti blíže k jadernému obalu
    • době replikace oblasti, které replikovány později, jsou v periferních oblastech a kolem jadérka
  • poloha by se neměla měnit důležité expresi při nádorech dochází ke změně uspořádání
  • nukleolus (jadérko) = spojení určitých částí různých chromosomů, kde jsou geny pro syntézu rRNA a ribozomálních proteinů (satelity akrocentrických chromosomů) + zde sestavovány ribozomální podjednotky (proteiny transportovány z cytoplazmy)
    • není ohraničeno žádnou membránou
    • NOR (nucleolus organizer region) = oblast formování jadérka, u člověka jsou to krátká raménka chromozomů 13, 14, 15, 21 a 22, která obsahují geny pro 5,8S, 18S, a 28S rRNA
  • mezi teritorii volné prostory nich enzymy pro transkripci, replikaci, splicing,


KARYOTYP

  • druhově charakteristický soubor chromosomů buňce (počet, struktura, eventuálně pruhovací pattern)
  • lidské chromosomy skupiny (dělí se podle jejich makrostavby):
    A – chromosomy 1, 2, 3 – velké metacentrické
    B
    – chromosomy 4, 5 – velké submetacentrické
    C
    – chromosomy 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, X – střední submetacentrické
    D
    – chromosomy 13, 14, 15 – střední akrocentrické
    E
    – chromosomy 16, 17, 18 – malé submetacentrické
    F
    – chromosomy 19, 20 – malé metacentrické
    G
    – chromosomy 21, 22, Y – malé akrocentrické
    • člověk nemá telocentrické chromosomy


POHLAVNÍ CHROMOSOMY (GONOZOMY)

  • chromosomy X a Y (XX , XY ) savci (člověk!) a některé ryby, obojživelníci, plazi, korýši, hmyz (např. Drosophila) a některé rostliny
  • chromosomy a W (ZZ , ZW ) ptáci, motýli a některé ryby, obojživelníci, plazi, korýši a některé rostliny
  • pohlaví homogametické: XX, ZZ × heterogametické: XY, ZW
  • nepárový chromosom = Y, W
  • vznik a diferenciace gonozomů

    1. vznik (mutací) genu určujícího pohlaví na autozomálním páru
    1. nahromadění sexuálně antagonistických genů (výhodných pro 1 pohlaví, pro druhé nevýhodných) kolem genu určujícího pohlaví větší šance dostat se znovu do stejného pohlaví
    2. potlačení rekombinaceokolí genu určujícího pohlaví (např. prostřednictvím inverze u vzniku lidských gonozomů došlo postupně k 4 inverzím) aby se nikdy nedostal do špatného pohlaví
    3. postupná divergence a degenerace nerekombinující části nepárového gonozomu
  • gonozomy XY i ZW vznikly v evoluci mnohokrát ale mají spoustu společných znaků

    • Y, W menší nebo chybí
    • Y, W obsahují jen málo funkčních genů
    • Y, W nesou hodně nefunkčních pseudogenů (úsek DNA, který má vysokou homologii s funkčním genem, ale sám není transkribován předpokládá se, že pseudogeny vznikly z funkčních genů během evoluce), transpozonů (pohyblivé, skákající sekvence DNA), repetitivních sekvencí;velké části tvořeny heterochromatinem
    • Y, W obsahují velké množství palindromů (sekvencí, které se čtou stejně zepředu i zezadu) mezi homologními sekvencemi dochází často ke genové konverzi (= přepisu 1 sekvence podle druhé) může si vybrat, jestli bude párovat se sekvencí na stejném nebo druhém vlákně může způsobit zpomalení hromadění škodlivých mutací
    • nenáhodný genový obsah
    • XY a ZW prodělávají podobné epigenetické změny během gametogeneze u heterogametického pohlaví
    • chromosomy X a Y (resp. Z a W) mají část homologní (= pseudoautosomová geny jsou v této části v obou kopiích, dědičnost se může jevit jako autozomální) a heterologní (větší část, geny obsaženy jen v 1 kopii)
  • důsledky evoluce gonozomů

    • kompenzace dávky genů na chromosomu X (transkripční up-regulace)
      • vzniká nerovnováha v dávce genů mezi pohlavími ( nesou 2 kopie X-vázaných genů × nesou jen 1 kopii) kdyby nebyla vyrovnána, XX by vykazovaly dvojnásobnou expresi X-vázaných genů než
      • savci: u inaktivace 1 chromosomu X (= lyonizace, viz níže)
      • Drosophila: u zvýšená transkripce chromosomu X
      • Caenorhabditis elegans: u snížená transkripce obou chromosomů X
      • u ZW organismů není kompenzace dávky genů (jen lokálně u některých genů) důvody nejasné
    • meiotická inaktivace gonozomů
      • transkripční inaktivace gonozomů během meiózy
      • jen u heterogametického pohlaví
      • XY inaktivace během spermatogeneze, ZW inaktivace během oogeneze
      • u většiny organismů inaktivované gonozomy = heterochromatinové tělísko (sex body)
      • význam: speciální forma běžné inaktivace jakékoli nespárované DNA, ochrana před sobeckými geny na gonozomech
  • problémy:
    • Turnerův syndrom (45, X) monosomie chybí 1 gonozom
    • Klineferterův syndrom (47, XXY) trisomie navíc 1 chromosom X
    • superfemale (47, XXX) více X chromosomů
    • supermale (47, XYY) navíc 1 Y chromosom


LYONIZACE

  • inaktivace chromosomu X u savců
  • způsob kompenzace dávky u homogametického pohlaví
  • pokud v buňce více než 2 chromosomy X (např. Klineferterův syndrom), inaktivace všech kromě jednoho (buňka má schopnost počítat si X chromosomy)
  • 1961 objev inaktivace Mary Lyon (odtud lyonizace)
  • oba X chromosomy aktivní jen v časném embryonálním vývoji inaktivace po vzniku blastuly (při diferenciaci buněk) × během oogeneze opět X-reaktivace
  • inaktivace u většiny placentálních savců náhodná (nezáleží, jestli X chromosom pochází od matky nebo od otce) × u vačnatců vždy inaktivován X chromosom od otce
  • inaktivovaný X chromosom = Barrovo tělísko
    • heterochromatin, kondenzovaný během interfáze (= sex chromatin; je barvitelný)
    • téměř netranskribován (výjimkou jsou např. geny nacházející se v části homologní chromosomem Y)
    • replikace v pozdní S-fázi buněčného cyklu
  • regulace inaktivace
    • XIC (X chromosome inactivation center, sekvence asi 106 nukleotidových párů) – zde inaktivace začíná a pokračuje podél chromosomu
      • pokud delece chromosom nemůže být inaktivován
      • translokace na autozom inaktivuje se autozom
    • součástí XIC je XCE regulační element rozhoduje o tom, zda X chromosom bude inaktivován
    • součástí XIC je lokus XIST (X-inactive specific transcript) transkribován jenneaktivního X chromosomu
      • produktem je nekódující RNA obaluje chromosom – po sestřihu zůstávájádře, je součástí Xist body
        × gen
        TSIX (antisence XIST) – udržuje v aktivním stavu druhý X chromosom


CHROMOSOMOVÉ ABERACE (MUTACE)

A) Změna počtu:

  • aneuploidie týká se 1 chromosomu
    • monozomie (např. Turnerův syndrom 45, X0), trisomie (např. Downův syndrom 47, XX, +21, Klineferterův syndrom 47, XXY)
    • příčina: nondisjunkce (nerozpojení) homologických chromosomů při meióze oba chromosomy přejdou do 1 buňky jedné buňce je chromosom navíc (trisomie), ve druhé buňce chybí (monosomie)
    • trisomie se objevuje častěji (jedinci přežijí spíše s chromosomem navíc, než kdyby chyběl)
    • trisomie tolerovány spíše u malých chromosomů a gonozomů
    • míra postižení závisí na velikosti chromosomu a jeho genovém obsahu
    • lépe snášejí rostliny např. aneuploidie u durmanu ovlivňuje tvar plodu
  • polyploidie, euploidie týká se celé sady chromosomů = genomová mutace (lépe tolerován sudý počet násobků)
    • polyploidie u rostlin využití zemědělství větší výnos
      tetraploidi: kukuřice, bavlna, brambor, zelí
      hexaploidi: pšenice, chysantéma

      oktaploid: jahodník
    • polyploidie u živočichů tolerována u Drosophily, měkkýšů, ještěrek, obojživelníků, ryb (hojná, např. kapr, pstruh,)
      • vyskytuje se i u člověka a je normální hepatocyty (buňky jater) 

B) Změna struktury:

  • při reparaci chromosomových zlomů (interchromosomové přestavby většího rozsahu), následkem nerovnoměrného crossing-overu (intrachromosomové přestavby malého rozsahu)
  • mutagen schopný vyvolat zlom = klastogen – např. UV-záření, různé chemické mutageny
  • delece vypadnutí jednoho nebo více nukleotidů
    • např. Cry du chat syndrom (delece v 5p) – pláč novorozenců připomíná mňoukání, nízká porodní váha, nízký svalový tonus, IQ asi 20
  • duplikace znásobení nukleotidů
  • inverze převrácení několika nukleotidů; nemusí vadit, pokud na 1 rameně × problém při gametogenezi
    • pericentrická inverze zahrnuje centromeru; mění typ chromosomu
  • translokace
    • nereciproká translokace – odtržení části chromatidy a připojení na jinou chromatidu jiného chromosomu
    • reciproká translokace – vymění se části nehomologních chromosomů
    • Robertsonovská translokace akrocentrických chromosomů vznikne metacentrický


VIZUALIZACE CHROMOSOMŮ

  • klasické barvení roztok Giemsa-Romanowski (obr. a)
  • G-pruhování (GTG) trypsin + Giemsa
    • každý G-pruh (oblasti genů na chromosomu) má své číslo
  • R-pruhování (reverse banding) acridine-orange (obr. c)
    • reverzní ke G-pruhování
  • C-pruhování (constitutive heterochromatin) barvení centromer (obr. d)
  • Ag-NOR (nucleolar organizers) barvení stříbrem zviditelnění satelitů akrocentrických chromosomů (oblastí, které kódují rRNA)
  • fluorescenční barviva
    • DAPI (4,6-diamidino-2-phenylindole) modrá
    • PI (proprium iodide) červená
    • chinakrin zelená Q-pruhování (obr. b)
    • ethdium bromid
    • TOTO
    • YOYO

 

FISH (fluorescent in situ hybridization)

    • umožňuje lokalizovat geny nebo jinou specifickou DNA přímo na cytogenetickém preparátu
    • sonda (angl. probe) značená fluorescenčně váže se ke komplementárnímu úseku na denaturovaném chromosomu
    • známe sekvenci DNA, jejíž poloha nás zajímá na chromosomu označíme úsek komplementární ke genu, na kterém je navázána fluorescenční molekula (sonda) denaturace DNA i sondy renaturace spojí se vlákno sondy a původní DNA svítí jen část chromosomu s komplementární sekvencí
    • typy sond:
      • satelitní centromerické, telomerické, Y-heterochromatinová
      • lokus-specifické (genové)
      • malovací celochromosomové, hybridizujícíčástmi chromosomů
      • při vizualizaci často kombinace více typů sond (např. lokus-specifická pro lokus SRY na Y chromosomu a centromerická)
    • SKY (spectral karyotyping) každý chromosom specifický odstín, detekce chromosomových aberací hlavně translokace)


METODA BUNĚČNÉ HYBRIDIZACE

  • používá se pro přiřazení lidských genů chromosomům
  • využití mezidruhové hybridizace mezi myšími a lidskými buňkami
    • fúze myší a lidské buňky vhodných genotypů vzniká hybridní buňka obsahující myší i lidské chromosomy
    • selekce produktů fúze na vhodném médiu (HAT médium živiny + hypoxantin + aminopterin + thymidin) přežijí jen hybridi
    • cytogenetická a biochemická, popř. imunologická, analýza hybridních klonů
  • charakteristickým rysem je nestabilita a postupné (náhodné) vytrácení lidských chromosomů dospěje se ke stabilní linii jen s několika lidskými chromosomy
  • zjišťuje se, který gen mají linie společný a také které chromosomy podle toho se určí, na kterém chromosomu gen leží
Comments