reciproká interakce (9:3:3:1)

• alely dvou nebo více alelových párů se podílejí na vzniku řady forem odpovídajícího znaku a každá kombinace těchto alel má samostatný fenotypový projev
• příklady:
• tvar hřebínku u kohoutů kura domácího
• zbarvení peří u andulky
• barva lusků u papriky
• barva pokožky u užovky Elaphe guttata

recesivní epistáze (9:3:4)

• při tomto typu genové interakce je recesivně homozygotní konstituce epistatického genu nadřazena nad jakoukoliv konstitucí druhého (hypostatického) genu
• gen B je hypostatický vůči A, je závislý na funkci a produktu dominantní alely epistatického genu A
• produkt 1 je substrátem pro enzym 2, ve fenotypu ho lze detekovat
• příklady:
• barva květu u šalvěje je řízena 2 geny: gen P je zodpovědný za syntézu antokyanů, gen V za přeměnu červeného barviva na fialové – PV fialové, Pv růžové, pV a pv bílé květy
• barva srsti u myši, bílá, černá a aguti, je podmíněna 2 geny
• barva srsti u labradorů, černá, žlutá, čokoládová, je podmíněna 2 geny
• Bombay fenotyp: fenotypový projev alel pro krevní skupiny I^A a I^B je ovlivněn alelou h: recesivní homozygoti v genu H/h netvoří prekurzor antigenů AB0 systému a mají tedy fenotyp shodný s jedinci krevní skupiny 0

dominantní epistáze 12:3:1

• dominantní alela epistatického genu potlačuje projev dominantní alely druhého hypostatického genu
• produkty se ve fenotypu překrývají
• enzymy mají společný substrát, produkt epistatického genu je výkonnější
• příklady:
• žlutá, pastelově žlutá a bílá barva květu jiřiny
• bílá barva kočky způsobena alelou W-, želvovinová kočka je genotypu ww

inhibice (13:3)

• v podstatě obdoba dominantní epistáze
• dominantní alela jednoho genu potlačuje fenotypový projev jiného genu, ale inhibiční alela zde nemá kromě tohoto potlačování dominantní alely žádný jiný účinek na fenotyp
• inhibovaná alela se fenotypově projeví pouze tehdy, když jsou inhibiční alely v recesivně homozygotním stavu
• příklady:
• barva plodu u dýně – inhibice s recesivní epistází:
• gen C (dominantní alela) je inhibitor genu P = všechny rostliny s genotypy CC a Cc mají bílé plody, genotyp cc může mít barevné (není inhibice P)
• produkt genu P mění bílý prekurzor na zelený pigment, alela p je ale epistatická vůči genu G (genotyp pp – pořád bílé plody)
• produkt genu G mění zelené barvivo na žluté (pokud není kombinace pp – nebylo by pak co měnit)
• fenotypy: CPG, CPg, CpG bílé plody, cPg zelené plody, cPG žluté plody

komplementarita (komplementace) (9:7)

• jde o spolupráci dominantních alel dvou a více spolupůsobících genů
• každá z dominantních alel sama o sobě znak nevyvolá
• příklady:
• barva květu hrachoru: přítomnost obou genových produktů je nezbytná k vytvoření fialového barviva (de facto extrémní typ recesivní epistáze)
• sluch je u člověka i králíka podmíněn 2 geny, přičemž přítomnost alespoň jedné dominantní alely od každého genu je nezbytná pro sluch

multiplicita

• řada fenotypů je výsledkem působení více genů, tzv. multiplicitních faktorů
• charakteristickým rysem těchto typů genových interakcí je stejnosměrné působení dominantních alel různých genů
• tyto alely bývají označovány jako aktivní, zatímco recesivní alely jsou zpravidla funkčně neutrální
• vzhledem ke stejnosměrnému působení bývají takovéto geny označovány stejným písmenem a rozlišení párů alel se vyjádří číselnými indexy (A1A1A2A2...AnAn)
• podle toho, kolik alelických párů působí na vznik daného znaku, hovoříme o faktorech duplicitních, triplicitních atd. až obecně multiplicitních.

    duplicita nekumulativní (15:1)

• k vyvolání určitého fenotypu stačí přítomnost jenom jedné dominantní alely z kteréhokoliv alelického páru
• jediným možným dalším fenotypem je nepřítomnost dominantní alely (a1a1 a2a2)
• příklady:
• tvar plodu u kokošky pastuší tobolky závisí na 2 genech: stačí pouze 1 dominantní alela, aby se vytvořila trojúhelníková tobolka místo oválné, nepočítá se přitom, kolik je přítomno aktivních alel

    duplicita kumulativní s dominancí (9:6:1)

• je totéž jako duplicita nekumulativní, ale navíc je intenzita znaku odstupňována podle počtu dominantních alel
• ve fenotypovém štěpném poměru v F2 generaci lze rozlišit 3 fenotypy:
• fenotyp vzniká jako výsledek kumulativního účinku alespoň dvou dominantních alel, přičemž nejméně jedna je z každého alelického páru (A1-A2-)
• fenotypy podmíněné genotypy A1-a2a2, a1a1A2- nelze navzájem rozlišit
• homozygotně recesivní stav v obou genech

    duplicita kumulativní bez dominance (1:4:6:4:1 pro 2 geny)

• účinky jednotlivých aktivních alel se sčítají bez ohledu na příslušnost k jednotlivým genům, rozhodující je celkový počet aktivních alel
• takto nasčítaný výsledek působení jednotlivých genů označujeme jako aditivní účinek genů
• tento typ genové interakce vede ke zvýšení počtu fenotypů v F2 generaci, počet tříd je úměrný multiplicitě, tj. počtu genů
• genotypová hodnota závisí na počtu aktivních alel v genotypu, frekvence fenotypů vyjadřuje binomická věta
• kumulativní faktory bez dominance jsou přechodem od monogenní k polygenní dědičnosti a od alternativní, diskontinuitní proměnlivosti k proměnlivosti spojité, kontinuitní a konečně od znaků kvalitativních, ke znakům kvantitativním (více viz v článku Monogenní, polygenní dědičnost a ***Kvantitativní genetika)
• příklady:
• u králíků je délka uší ovládána třemi geny: přítomnost každé dominantní alely v genotypu podmiňuje prodloužení boltce o 2 cm (recesivní homozygot má délku uší 10 cm, králík - dominantní homozygot ve všech třech genech má délku uší 22 cm)