Včelojed lesní je řazen mezi zvláště chráněné živočichy v kategorii silně ohrožený. V České Republice se s ním ale ve volné přírodě můžeme setkat mnohem častěji, než bychom čekali. Řada lidí ani neví, jaké zvíře si pod tímto názvem má představit, a tak většinou ani netuší, že nad nimi letí právě on. Jedná se ale přitom o velmi zajímavé a zvláštní zvíře. Přestože patří mezi dravce velikosti káněte, základ jeho potravy tvoří blanokřídlý hmyz (převážně vosy), žijící a rozmnožující se v zemi, který tvoří až 85% veškeré lovené kořisti. Požírá jak dospělce se žihadly, tak jejich larvy. Mláďatům na hnízdě nosí celé plástve a zpočátku jim larvy vybírá. Později si mláďata hledají larvy v plástvích sama. I když je tento tajuplný dravec potravním specialistou na bezobratlé, v případě nedostatku této potravy loví i žáby, hady, drobné obratlovce a ptačí mláďata. A právě kvůli sezónní potravní nabídce jsou včelojedi tažným druhem. Zimoviště se rozkládají v západní a střední Africe, kam evropští včelojedi míří přes Gibraltar a Bospor v hejnech čítajících desítky tisíc jedinců. Na zimovišti se tato hejna rozpadají a ptáci se rozletují po okolí. Po návratu na hnízdiště si začínají samci bránit svá teritoria typickým „tleskáním“ křídel, kdy se horní strany křídel vzájemně dotknou a takzvaně „tlesknou“. Tato letová pozice je mezi evropskými dravci unikátní. Ihned po obsazení teritorií začínají námluvy a svatební let, při kterém sameček stoupá vzhůru a předvádí tzv. „motýlí let“. Ten je pro včelojedy  také typický .

Nyní se tři tito záhadní lovci vos nachází v naší Záchranné stanici. První z včelojedů se k nám dostal dne 11. 7. 2011 z Benešovska s tříštivou zlomeninou levého křídla. Jedná se o dospělého jedince a jeho stav v době nálezu byl velmi vážný. Krvácel ze zobáku, ztěžka dýchal a jen stěží mu zbývaly síly na to, aby se vůbec postavil na nohy. S pomocí veterinárního lékaře jsme mu křídlo zafixovali, což pozbylo smysl v momentě, kdy úlomek kosti protrhl tkáň a zlomenina se tak stala otevřenou a silně krvácela. Hned druhý den po příjmu jsme se  tedy museli rozhodnout pro kompletní amputaci křídla. Operace proběhla naprosto bez komplikací a náš pacient se nyní, tři týdny po operaci, zotavuje. Rána se krásně hojí a našemu včelojedovi se opět vrací energie do života. Bohužel kvůli jeho handicapu se už nikdy nevrátí zpět do volné přírody a bude muset dožít své dny v naší Stanici jako trvale handicapovaný chovanec.

Další dva přijatí včelojedi jsou různě stará nevzletná mláďata, nalezená na zemi v lese. Jedno bylo nalezeno na Kutnohorsku, a druhé pochází z Velkopopovicka. Obě pravděpodobně v silném větru vypadla ze svého rodného hnízda. Přestože byla, dle nálezu zbytků vosích hnízd, zjevně i na zemi nadále dokrmována rodiči, rozhodli jsme se je převézt do naší Stanice. Na zemi totiž byla vystavena velkému nebezpečí napadení predátory a nebylo možné je bohužel do hnízda, kvůli jeho nedostupnosti, vrátit. Dostávají tak u nás nyní takřka nadstandardní péči. Ta se zakládá hlavně v opravdu pestré nabídce potravy, od včelích a vosích pláství, přes moučné červy až k masité kořisti. Naštěstí se nám podařilo navázat spolupráci s včelařem z Lbosína, panem Lempochnerem, který nám spolu se svými kolegy ochotně poskytuje včelí plástve s larvami trubců. Za to jim patří náš velký dík! Oba naši drobkové nám díky nim rostou před očima a my se jen tiše těšíme na to, až je budeme moci přesunout do velké rozletové voliéry a poté tyto záhadné lovce bezobratlých vypustit zpět do volné přírody.

Jedná se vskutku o krásná a velmi zajímavá zvířata. Mnozí lidé si je za letu pletou s káňaty a příjem hned tří jedinců do naší Stanice během tří týdnů a navíc ještě ze tří různých lokalit tuto nevědomost jen potvrzuje. Včelojedi jsou v naší přírodě vzácní, ale ne zcela ojedinělí. Stačí se jen více koukat kolem sebe a naučit se je rozpoznávat. Pak se s nimi můžete poměrně snadno setkat i vy.