 Zajímavé je, že tyto struktury nenacházíme u předků slonů žijících před 50 milióny let, kteří pobývali většinu času ve vodě a došlapovali na celé chodidlo. U jejich o deset miliónů let mladších příbuzných však pozůstatky šestého prstu najít můžeme. Nabízí se tedy vysvětlení, že k přeměně sezamské kůstky z chrupavčité na plně osifikovanou opornou strukturu došlo v souvislosti se zvětšením těla chobotnatců a změně stylu pohybu z vykračování si po celé ploše chodidla na chůzi po špičkách.
Zároveň je ovšem třeba zmínit skutečnost, že vzhledem k tomu, že vědci zkoumali zvířata držená v zajetí, může být osifikace jejich sezamských kůstek patologickým projevem nějaké choroby pohybového aparátu, k čemuž jsou chovanci zoologických zahrad velmi náchylní (to je známo například u koní). Jak je to tedy ve skutečnosti, to ukáže až výzkum jedinců žijících ve volné přírodě. * Dalším vzácným příkladem jsou třeba černobílé pandy, kterým šestý prst pomáhá s přidržováním bambusových větviček. Originální článek: John R. Hutchinson et al. From Flat Foot to Fat Foot: Structure, Ontogeny, Function, and Evolution of Elephant “Sixth Toes”. Science 23 Dec 2011:334(6063), 1699–1703. DOI: 10.1126/science.1211437.
|
Aktuality >