Pacienti s Downovým syndromem trpí méně „pevnými“ nádory (naopak leukémie se u nich vyskytuje častěji). Logickým závěrem je, že za tím stojí některý (některé?) z genů uložených na 21. chromosomu, který se u lidí s Downovým syndromem vyskytuje v jedné nadbytečné kopii – hovoříme o tzv. trisomii 21. chromosomu (47, XX/XY, +21).

Experimenty posledních let identifikovaly některé konkrétní geny, které se podílí na inhibici růstu tumorů. Prvním z nich byl gen DSCR. Když vědci vložili pokusným myším jednu nadbytečnou kopii tohoto genu (a tak simulovali Downův syndrom), byla potlačena vaskularizace (cévní zásobení) nádorů, které tak hladověly a zpomalily sův růst. I u dalšího myšího modelu, kam byl vložen fragment chromosomu 21, ovšem bez genu DSCR, byla pozorována snížená vaskularizace plicních tumorů a melanomů. Přibyl i poznatek o tom, že nádorové buňky nedostatečně odpovídají na stimulaci růstovým faktorem. Postupně tak byly identifikovány další geny podílející se na zpomalení růstu nádorů. Pokud však došlo k umlčení některého z nich, tumory rostly rychleji než u normálních myší.

Nízký výskyt nádorů u lidí s Downovým syndromem je tedy podmíněn přítomností několika genů nacházejících se na nadbytečné třetí kopii chromosomu 21. Za zmínku stojí zajímavý fakt, že aktivita většiny z nich je vzájemně regulována a zvýšení exprese pouze jednoho z nich nevyvolává protinádorový efekt.