Aktuality‎ > ‎

Gilotinovat laboratorní hlodavce není nehumánní

přidáno: 8. 2. 2011 7:15, autor: Tomáš Macháček   [ aktualizováno 9. 2. 2011 5:57 ]
Otázku, zda je dekapitace malých laboratorních zvířat za plného vědomí humánní způsob jejich usmrcení, diskutují ve své nové studii Clementina van Rijn a její kolegové z Radboud University Nijmegen v Nizozemí. Dekapitace se provádí ostrou čepelí, kterou se zaživa oddělí hlava zvířete od jeho trupu. Procedura tedy nápadně připomíná středověké popravy nebo gilotinování při Velké francouzské revoluci. Výhodou této metody je, že výsledky následujících experimentů nejsou zkresleny přítomností například silného anestetika, které by bylo bývalo použito pro usmrcení zvířete. Na druhou stranu je to pochopitelně velmi kontroverzní postup, a to jak v očích veřejnosti, tak z pohledu některých autorů, kteří se (byť jsou v menšině) kloní k tomu, že dekapitace působí zvířeti bolest.

Autoři studie se proto zaměřili na sledování mozkové aktivity dekapitovaných zvířat pomocí EEG před, během i bezprostředně po oddělení hlavy. Pokus provedli jednak s jedinci při plném vědomí, jednak s těmi v hluboké anestezii. Tak mohli na EEG lépe vyhodnotit stav vědomí a bezvědomí, resp. na základě srovnání obou elektroencefalogramů rozpoznat aktivitu, která může být přítomna, aniž by indikovala, že je zvíře při vědomí. Tento design následně umožnil lépe interpretovat výsledky od okamžiku dekapitace až do úplného vymizení mozkové aktivity.

Ihned po dekapitaci vědci zaznamenali snížení signálu EEG (viz obrázek) a kognitivní aktivita exponenciálně klesla na poloviční hodnotu ve srovnání se stavem před dekapitací za 4 sekundy. Ačkoliv se EEG před dekapitací u obou skupin lišilo, po zákroku vykazovalo stejné rysy. V čase 50, resp. 80 sekund po dekapitaci (opět viz obrázek) se v EEG zvířat původně při vědomí, resp. v anestezii objevila pomalá vlna s velkou amplitudou, po níž se síla signálu EEG snížila. Příčinou této pomalé vlny může být hromadný zánik membránového potenciálu neuronů, které do té doby udržely své iontové kanály funkční.

Studie tedy přinesla dva závěry: (1) Je velmi pravděpodobné, že hlodavec ztrácí vědomí jen pár sekund po dekapitaci. To znamená, že jde o metodu rychlé a ne nehumánní eutanazie. (2) Zdá se, že zmiňovaná pomalá vlna pozorovaná na EEG cca 1 minutu po dekapitaci je opravdovou „hranicí“ mezi životem a smrtí jedince. Tento fenomén by se tak mohl stát dalším argumentem i v diskuzi o definici okamžiku smrti u člověka.


Originální článek Rijn CMv, Krijnen H, Menting-Hermeling S, Coenen AML (2011) Decapitation in Rats: Latency to Unconsciousness and the ‘Wave of Death’. PLoS ONE 6(1): e16514. doi:10.1371/journal.pone.0016514 je volně k dispozici na http://www.plosone.org/article/info:doi/10.1371/journal.pone.0016514.
Comments