přidáno: 24. 5. 2012 6:25, autor: Tomáš Macháček
[
aktualizováno 24. 5. 2012 10:33
]
Všichni ji známe z učebnic zoologie, občas je k vidění ve školních sbírkách ve válcích s formalínem, naživo ji ale potkal vskutku málokdo. Řeč je o tasemnici dlouhočlenné ( Taenia solium) parazitickém červovi, jehož definitivním hostitelem je člověk, mezihostitelem potom prase. Dospělci jsou 2–4 metry dlouzí červi žijící v tenkém střevě člověka, kde se rozmnožují. Články s vajíčky odchází spolu se stolicí do vnějšího prostředí, kde se stávají zdrojem infekce pro dalšího hostitele. Tím je prase, v jehož trávicím traktu se z vajíčka líhne larva, tzv. onkosféra, která proniká střevní stěnou a migruje krevním oběhem. Nejradši se usidluje ve svalovině a v mozku, kde z ní vzniká larvální stadium zvané cysticerkus. Ten je infekční pro definitivního hostitele (= člověka), v jehož střevě se vyvíjí v dospělou tasemnici. Vajíčkem se však může nakazit i člověk (= a stát se tedy mezihostitelem), a to buď při konzumaci potravy kontaminované vajíčky anebo při špatných hygienických návycích fekálně-orální cestou (pokud ve svém střevě hostí dospělé červy). Takovou infekci potom označujeme jako cysticerkózu, a pakliže onkosféra migruje do centrální nervové soustavy (CNS), jde o takzvanou neurocysticerkózu. Nestává se to naštěstí příliš často, ale stát se to může.
Neurocysticerkóza (NCC) je rozšířená v řadě rozvojových zemí světa, případy v rozvinutých státech jsou většinou zvenčí importované infekce. Klinický obraz NCC je velmi pestrý a závisí na počtu cysticerků v CNS, jejich lokalizaci, stadiu vývoje, ale i na imunitní odpovědi hostitele. Symptomy jsou velmi pestré a v závislosti na formě onemocnění zahrnují různé nespecifické neurologické obtíže, například: bolesti hlavy, parézy a slabost horních i dolních končetin, záchvaty, zvýšený nitrolební tlak nebo hydrocefalus. Ostatně koukněte na pilotní díl seriálu Dr. House (první epizoda první série) a uvidíte sami, jak netriviální může diagnostika NCC být.
Podle toho, kde se cysticerky tasemnice nachází, můžeme rozlišit různé formy onemocnění (parenchymální – v mozkovém parenchymu, subarachnoidální – pod pavučnicí, intraventrikulární – v komorovém systému, spinální – v míše). Parenchymální formy jsou považovány za benigní, formy extraparenchymální však mají zhoubnou prognózu a často je proto nutné jejich chirurgické odstranění (viz první video). Patogenní efekt cysticerků spočívá jednak v utlačování nervové tkáně, jednak v zabránění přirozenému proudění mozkomíšního moku. Poškození tkáně způsobuje také zánět, který kolem cysticerků vzniká, a sekreční produkty žírných buněk, které se při NCC v CNS vyskytují.
Těšit nás může skutečnost, že se u nás taková infekce již dlouho nevyskytla, a to i díky důkladnému veterinárního dozoru. A tak aspoň koukněte na „životní příběh“ Rosemary Alvarezové (druhé video), která neurocysticerkózou trpěla (i když původní diagnóza zněla: mozkový tumor). | |
|
