Aktuality‎ > ‎

Kráska z druhohor s čokoládovou kůrou

přidáno: 9. 10. 2011 11:26, autor: Tomáš Macháček   [ aktualizováno 9. 10. 2011 12:42 ]
Wollemia nobilis
(wolémie vznešená) je starobylý jehličnan, který byl u toho, když vymřeli dinosauři, zažil bouřlivý rozvoj savců a pamatuje si i na chvíli, kdy se na Zemi objevili předci člověka. Nejstarší zkameněliny pochází z druhohor, uvádí se stáří 90 miliónů let (svrchní křída). Před dvěma milióny let však wolémie z fosilního záznamu mizí, vědci se domnívali, že vymřela. Situace se ale změnila v roce 1994, když strážce rezervace David Noble našel v jedné z roklí v australském národním parku Wollemi v pohoří Blue Mountains asi 150 kilometrů severozápadně od Sydney zvláštní stromy, které dosud nikdy neviděl. Na rozpacích byli i jeho kolegové botanici, kteří si s neznámou dřevinou nevěděli rady. Až pak se přišlo na to, že je rostlina až příliš podobná právě domněle vymřelé wolémii, jež byla do té doby známá pouze z fosílií. Proto se jí přezdívá živoucí fosílie, případně lazarský taxon (vymřelý a znovu oživený).

Rod Wollemia je monotypický – to znamená, že obsahuje pouze jeden druh (W. nobilis). I když se mu v anglické literatuře říká Wollemi pine, nemá s borovicemi nic společného – šlo jen o zjednodušení, které po objevu zavedli novináři a tiskové agentury. Spolu s recentními rody damaroň (Agathis) a araukárie (Araucaria) patří do čeledi blahočetovité (Araucariaceae), která je fosilně doložená již před 200 milióny let. Šupiny šišek wolémie jsou podobné těm u araukárií, naopak křídla semen připomínají damaroň. V mládí pomalu rostoucí a konkurenčně relativně slabá wolémie je v dospělosti 25–40 metrů vysoký, dlouhověký strom. Jeho kůra vypadá jako tmavě hnědá čokoláda prostoupená vzduchovými bublinkami. Postranní větve se nikdy nevětví a na jejich koncích se nachází šištice, po jejichž dozrání daná větev umírá. Ploché čárkovité listy (délka 3–8 cm, šířka 2–5 mm) jsou uspořádány spirálovitě do čtyř řad, které svírají úhly 150–175° a 50–90°. Samičí šištice (délka 6–12 cm, šířka 5–10 cm) mají zelenou barvu, dozrávají za 18–20 měsíců; samčí šištice (délka 5–11 cm, šířka 1–2 cm) jsou červeno-hnědé. K opylení dochází větrem, po dozrání se rozpadají a uvolňují drobná semena s křidélkem. Wolémie se však rozmnožuje především vegetativně, k vyklíčení semen dochází snad jen po požárech na spáleništích.

Současnou populaci tvoří 40 stromů a 200 semenáčků, které rostou na třech od sebe nepříliš vzdálených lokalitách (které podléhají přísnému utajení a neoprávněný vstup tam je penalizován pokutou ve výši v přepočtu čtyř miliónů korun). Stanovení přesného počtu jedinců není jednoduché, jelikož jde o vícekmenné stromy, které mají dokonce někdy spojené kořenové systémy. Například jeden kmen z nejstaršího jedince je starý asi 400 let, kořeny tohoto stromu však pamatují římskou říši. Molekulárně biologické studie ukázaly, že jedinci jsou geneticky nerozlišitelní a vnitrodruhová variabilita je prakticky nulová. Jde o malou, tisíce let izolovanou klonální populaci, u které se předpokládá, že prošla tzv. hrdlem láhve (bottleneck efekt = prudké snížení počtu jedinců v populaci a s tím související náhlý pokles genetické variability). Velká genetická uniformita by mohla být potenciálním rizikem v případě, že by byla populace napadena nějakým patogenem. K tomu došlo v listopadu 2005, kdy byla na lokalitu (patrně člověkem bez povolení ke vstupu) zavlečena plíseň Phytophthora cinnamomi způsobující hnilobu kořenů. 

Ochranářská péče o wolémii je příkladem bravurně zvládnutého managementu. Byť se ve volné přírodě vyskytuje jen v nemnoha exemplářích a je na červeném seznamu IUCN v kategorii kriticky ohrožených druhů, vymření jí teď už opravdu nehrozí. Práva na její rozmnožování, jež se děje vcelku snadno řízkováním, získala soukromá firma, která nejprve připravila mladé stromky pro botanické zahrady po celém světě a od roku 2006 jsou tyhle dekorativní jehličnany exotického vzhledu dostupné i ve volném prodeji. V pondělí 23. října 2006 byli přímí potomci jedinců z původní lokality (tzv. collector's edtion) vydraženi pro výstavní účely v aukční síni Sotheby's za skoro 1 milión australských dolarů (1 exemplář za cca 3200 eur). 

Co se týče nároků na pěstování, wolémie preferuje kyselejší půdu s dostatkem organické hmoty, polostín a dobře jí udělá, pokud je chráněna před větrem a přímým sluncem (jen vzpomeňte na místo nálezu v Austrálii – hluboká rokle). Dřevina toleruje i jiné než subtropické klima, uvádí se teplotní rozpětí –5 až 45 °C, ovšem z různých států jsou hlášeny i nižší teploty, které tamní exempláře přežily (Inverewe Garden ve Skotsku: –7 °C, Kew Garden: –10 °C, Japonsko, USA: –12 °C, Německo: –15 °C). 


POUŽITÉ ZDROJE
  • ANONYMOUS. Garten.cz [online]. 2007 [cit. 2011-10-09]. Wollemia nobilis. Dostupné z WWW: <http://www.garten.cz/a/cz/1448-wollemia-nobilis-wolemie>.
  • ANONYMOUS. Wikipedie [online]. 2008, 2011-09-01 [cit. 2011-10-09]. Wollemie vznešená. Dostupné z WWW <http://cs.wikipedia.org/wiki/Wollemie_vznešená>.
  • ANONYMOUS. Wikipedia [online]. 2003, 2011-10-05 [cit. 2011-10-09]. Wollemia. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Wollemia>.
  • ANONYMOUS. Wollemi Pine [online]. 2006 [cit. 2011-10-09]. O Wollemi Pine. Dostupné z WWW: <http://www.wollemipine.sk/page.php?lang=sk&id=0>.
  • BERAN, O.a. BM Profit [online]. 2009 [cit. 2011-10-09]. Znáte nejvzácnější strom na světě?. Dostupné z WWW: <http://www.bmprofit.cz/vzacne.php>.
  • EARLE, Christopher [ed.]. The Gymnosperm Database [online]. 2011 [cit. 2011-10-09]. Wollemia nobilis. Dostupné z WWW: <http://www.conifers.org/ar/Wollemia.php>.
  • ECKENWALDER, James. Conifers of the world : the complete reference. [s.l.] : Timber Press, 2009. Wollemia, s. 630. Dostupné z WWW: <http://books.google.com/books?id=QGmO_CtTPAEC&dq>.FARJON, Aljos [ed.]. Kew RBG [online]. 20xx [cit. 2011-10-09]. Wollemia nobilis (Wollemi pine). Dostupné z WWW: <http://www.kew.org/plants-fungi/Wollemia-nobilis.htm>.
  • HAVLIS, Milan. Safro [online]. 2010 [cit. 2011-10-09]. Wollemia nobilis - wolémie. Dostupné z WWW: <http://www.havlis.cz/karta.php?kytkaid=1052>.
  • HOSKOVEC, Ladislav. Botany.cz [online]. 2008 [cit. 2011-10-09]. Wollemia nobilis. Dostupné z WWW: <http://botany.cz/cs/wollemia-nobilis>.
  • SNELLING, Andrew. 2006. Wollemia nobilis: A Living Fossil and Evolutionary Enigma. Acts & Facts. 35 (4).
Comments