Aktuality‎ > ‎

Hyalocyty, buňky které pečují o náš sklivec

přidáno: 22. 5. 2012 3:12, autor: Tomáš Macháček   [ aktualizováno 22. 5. 2012 3:13 ]
Slyšeli jste někdy o hyalocytech? Pokud ne, určitě si přečtěte tenhle krátký článek, který napsal Ladislav Merta, student Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jde o esej, za kterou získal 1. místo na naší nedávné soutěži o nejlepší esej na téma buněčný typ lidského těla. 

Hyalocyty
(z řeckého hyalos – sklo a cytos – buňka) jsou lokalizovány v oku – ve sklivcové dutině přibližně 50 μm od vnitřního povrchu sítnice. Tyto jednojaderné buňky jsou kompletně volné – nejsou součástí vnitřní limitní membrány sítnice (rozhraní mezi sklivcem a sítnicí). Hyalocyty jsou zamotány do kolagenových vláken sklivcové kůry, kde mohou vytvářet malé kolonie. Typický hyalocyt je poměrně hladký (kromě malých mikroklků). Hyalocyty se nacházejí blízko bohatě vaskularizované sítnice. Přestože byly tyto buňky poprvé pozorovány již před více než stoletím, stále není jejich role a fyziologie plně objasněna. 

Mnoha sofistikovanými metodami bylo dokázáno, že se jedná o buňky krevní řady, konkrétně o monocyty/makrofágy (makrofág je diferencovaným monocytem, který opustil krevní řečiště). Hyalocyty se totiž morfologicky výrazně odlišují od buněk sítnice, tudíž od nich nemohou být odvozeny. Starší studie tyto buňky označovaly jako „odpočívající“, ale nové poznatky odhalují, že hyalocyty jsou plně obměněny během asi 7 měsíců z kmenových buněk kostní dřeně.

Hyalocyty hrají zásadní roli v udržování sklivce jakožto transparentního očního gelu. Produkují totiž nezbytné složky mezibuněčné hmoty sklivce – konkrétně kyselinu hyaluronovou (glykosaminoglykan), která je schopná vázat na sebe obrovské množství vody (voda tvoří až 98% sklivce), a kolagen typu II. Na funkci hyalocytů má výrazný vliv koncentrace kyseliny L-askorbové. V koncentraci 0,1–3,0 μg/ml výrazně zesiluje proliferaci, do koncentrace 150 μg/ml se proliferace zdá konstantní, hodnota kolem 500 μg/ml má toxické účinky.

Tyto buňky by svou funkcí mohly být klíčové pro zdokonalení operace očí nazývané vitrektomie (pomocí speciálního nože řeší odchlípení sítnice, zkalení sklivce a problémy makuly). Při tomto zákroku je odstraněna část sklivce, či dokonce celý sklivec. K rychlejší regeneraci po operaci by jistě mohly přispět současné výzkumy o proliferačních faktorech hyalocytů (např. bFGF a TGFβ1), které by celý proces výrazně urychlily. V případech, kdy jsou hyalocyty vyjmuty i se sklivcem, je třeba do oka vstříknout vhodný biomateriál nebo přistoupit k transplantaci hyalocytů. Tyto metody jsou však zatím ve fázi výzkumu. 

Reference: 
  1. H. Qiao, T. Hisatomi, K.-H. Sonoda et al. The characterisation of hyalocytes: the origin, phenotype, and turnover. Br. J. Opthalmol 2005; 89:513–517.
  2. K. Ogawa. Scanning Electron Microscopic study of Hyalocytes in the Guinea Pig Eye. Arch. Histol. Cytol. 2002; Vol. 65, No. 3:263-268.
  3. F. Sommer, K. Pollinger, F. Brandl, B. Weiser, J. Tessmar, T. Blunk, A. Göpferich. Hyalocyte proliferation and ECM accululation modulated by bFGF and TGF-β1. Graefes Arch Clin Exp Ophthalmol 2008; 246:1275–1284.
  4. F. Sommer, K. Kobuch, F. Brandl, B. Wild, C. Frame, B. Weiser, J. Tessmar, V.-P. Gabel, T. Blunk, A. Goepferich. Ascorbic acid modulates proliferation and extracellular matrix accumulation of hyalocytes. Tissue Engineering 2007; Vol. 13, No. 6:1281–1289.
Comments