Aktuality‎ > ‎

Pelorické květy udivovaly i Charlese Darwina

přidáno: 4. 6. 2011 9:26, autor: Tomáš Macháček   [ Aktualizováno 17. 6. 2012 7:18 uživatelem Tomáš Macháček ]
U některých rostlin, například u aktuálně kvetoucích náprstníků (Digitalis sp.) – viz obrázek, se může vyskytnout tzv. pelorie. Je to jev, při kterém dochází k vývoji velkého pravidelného květu na vrcholu květenství, které však jinak obsahuje květy souměrné. Řečeno odbornou morfologickou terminologií, jde o výskyt abnormálního aktinomorfního květu s více rovinami souměrnosti, který se liší od ostatních květů zygomorfních s jedinou rovinou souměrnosti. Pelorii lze tedy považovat za atavismus, jelikož se objevuje znak, který odpovídá původnímu stavu u krytosemenných rostlin. 

Způsob, jakým se pelorie předává z generace na generaci, zajímal i anglického přírodovědce Charlese Darwina. Ten v roce 1868 prováděl experimenty, při nichž křížil normální a pelorické hledíky (Antirrhinum majus). Ze získaných dat vyplývá, že pelorie je recesivní znak se standardní mendelistickou dědičností:
  • potomky pelorických rostlin byly pouze a bez výjimky pelorické rostliny, 
  • při křížení pelorických rostlin s nepelorickými vznikaly rostliny bez pelorických květů*, 
  • v F2 generaci byl štěpný poměr blízký mendelistickému 3 : 1 (90 nepelorických : 37 pelorických, chi2 = 1,16).
* V případě několika nepelorických květů byl zachován základ páté („extra“) tyčinky.


Pro opravdové fajnšmekry s přístupem k odborným článkům jsme vybrali několik prací, které se dotýkají problematiky pelorie:
  • Arber, A. Studies in flower structure I On a peloria of Digitalis purpurea, L. ANNALS OF BOTANY 46, 929-939 (1932).
  • Blaringhem, L. Heredity and nature of the peloria of Digitalis purpurea L. COMPTES RENDUS HEBDOMADAIRES DES SEANCES DE L ACADEMIE DES SCIENCES 171, 252-254 (1920).
  • BLARINGHEM, L. & ROHLFS, L. DISJONCTION EN 2ND GENERATION DE LINARIA-VULGARIS PELORIA VAR ALLARDI. COMPTES RENDUS HEBDOMADAIRES DES SEANCES DE L ACADEMIE DES SCIENCES 239, 739-742 (1954).
  • Buzgo, M. & Endres, P.K. Floral structure and development of Acoraceae and its systematic relationships with basal angiosperms. INTERNATIONAL JOURNAL OF PLANT SCIENCES 161, 23-41 (2000).
  • COEN, E. THE ROLE OF HOMEOTIC GENES IN FLOWER DEVELOPMENT AND EVOLUTION. ANNUAL REVIEW OF PLANT PHYSIOLOGY AND PLANT MOLECULAR BIOLOGY 42, 241-279 (1991).
  • Dummer, R.A. Peloria in SaintPaulia ionantra, Wendland. ANNALS OF BOTANY 26, 946-947 (1912).
  • GARCIA, V. & BARRIOS, S. INVITRO INDUCTION OF PELORIA IN CYMBALARIA-MURALIS. PHYTOMORPHOLOGY 22, 131-133 (1972).
  • GUSTAFSSON, A. LINNAEUS PELORIA - HISTORY OF A MONSTER. THEORETICAL AND APPLIED GENETICS 54, 241-248 (1979).
  • Hsu, H.-C., Cronk, Q. & Wang, C.-N. Inheritance and molecular genetics of floral symmetry in Darwin’s Gloxinia peloria (Sinningia speciosa). MECHANISMS OF DEVELOPMENT 126, S251 (2009).
  • Lock, I.E. et al. A continuum between open and closed inflorescences? Inflorescence tip variation in Potamogeton (Potamogetonaceae: Alismatales). WULFENIA 16, 33-50 (2009).
  • Olbricht, K. & Plaschil, S. Peloria in Angelonia humb. et bonpl. JOURNAL OF APPLIED BOTANY-ANGEWANDTE BOTANIK 77, 82-84 (2003).
  • Pang, H.-B., Sun, Q.-W., He, S.-Z. & Wang, Y.-Z. Expression pattern of CYC-like genes relating to a dorsalized actinomorphic flower in Tengia (Gesneriaceae). JOURNAL OF SYSTEMATICS AND EVOLUTION 48, 309-317 (2010).
  • Rudall, P.J. & Bateman, R.M. Roles of synorganisation, zygomorphy and heterotopy in floral evolution: the gynostemium and labellum of orchids and other lilioid monocots. BIOLOGICAL REVIEWS 77, 403-441 (2002).
  • Rudall, P.J. & Bateman, R.M. Evolutionary change in flowers and inflorescences: evidence from naturally occurring terata. TRENDS IN PLANT SCIENCE 8, 76-82 (2003).
Comments