Aktuality‎ > ‎

Protistolog, co chtěl být potápěčem

přidáno: 25. 3. 2013 12:14, autor: Tomáš Macháček
Mgr. Vladimír Hampl, Ph.D. je vedoucí výzkumného týmu evoluční protistologie na katedře parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vystudoval biologii na téže fakultě, kde se kromě výzkumu se věnuje výuce předmětů protistologie, obecná protistologie, protistologické aktuality a mikroskopická technika.

Čím se zabývá váš výzkumný tým?
Protista jsou jednobuněčná eukaryota. Už dlouho se ale ví, že ta jednobuněčná eukaryota netvoří jednu přirozenou skupinu vedle mnohobuněčných říší, ale spíše je to tak, že mnohobuněčné říše (jako houby, živočichové, rostliny) se odvětvily zevnitř těch jednobuněčných skupin. Kdybychom tedy ustanovili houby, živočichy a rostliny jako říše, na jejich roveň bychom museli ustanovit asi 50 protozoálních linií. Fylogenetický strom je tedy hustý keř eukaryot, z nichž jen některé větévky jsou mnohobuněčné. Studium toho hustého keře prvoků je zajímavé z hlediska toho, jak se formovala eukaryotická buňka, jak vznikala mnohobuněčnost, atd.

V naší laboratoři se zaměřujeme na dvě skupiny – na anaerobní prvoky Metamonada, kam spadajíi giardie a trichomonády, my se ale věnujeme třetí, nejméně významné linii metamonád – oxymonádám a rodu Trimastix, které jsou jednak volně žijící, jednak endosymbionti nejčastěji termitů nebo nějakých dřevokazných švábů. Stejně jako giardie nebo trichomonády mají redukovanou mitochondrii do takového váčku bez krist.

My studujeme, jak tyhle jejich modifikované mitochondrie fungují. Ukázalo se totiž, že kromě toho, že nabývají různých morfologických forem, je i biochemie mitochondrií u anaerobních prvoků docela zajímavá. Navíc u oxymonád to vypadá, jako kdyby tam snad ani žádná mitochondrie nebyla. To by byla první známá eukaryotická skupina, která by mitochondrii úplně ztratila. Stojíme ale před metodickým problémem, jak prokázat neexistenci něčeho.

Druhou skupinou, kterou se zabýváme, jsou eugleny a jejich nefotosyntetičtí příbuzní. Mezi euglenami nejsou jen známá zelená krásnoočka, ale také heterotrofní euglenidi. Tady nás zajímá evoluce plastidů euglen. Ví se, že jejich plastidy vznikly pozřením nějaké zelené řasy (je to tedy sekundární plastid), ale neví se, kdy se tomu tak stalo. Jestli u nejbližšího společného předka fotosyntetických euglen, nebo jestli se to stalo mnohem dříve – my zkoumáme právě ty nefotosyntetické, které se odvětvily mnohem dříve, a hledáme tam pozůstatek plastidu.

Dokončení rozhovoru, kde dr. Hampl mimo jiné prozrazuje, že chtěl jako malý být potápěčem, najdete v 5. čísle BERTa, studentského časopisu Přírodovědecké fakulty UK - archiv čísel na http://web.natur.cuni.cz/bert.
Publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 3.0.
Comments