Aktuality‎ > ‎

Sliny, leishmanie a imunita

přidáno: 28. 6. 2011 6:59, autor: Tomáš Macháček
V momentě, kdy drobný komárek rodu Phlebotomus nesoucí ve svém střevě nálož leishmanií, bodne svého hostitele, aby nasál jeho krev, rozehrává se složitá hra buněk a molekul. Parazitologové z laboratoře profesora Petra Volfa z Přírodovědecké fakulty UK v Praze získali unikátní a cenné informace o úvodním dějství této hry, když se zaměřili na vliv opakovaného sání flebotomů na vývoj leishmaniové infekce.

Leishmanióza je nebezpečné tropické a subtropické parazitární onemocnění postihující 12 miliónů lidí, ale v ohrožení jsou i zvířata včetně psů. Nejblíže nám se vyskytuje např. ve Švýcarsku, Itálii nebo Chorvatsku, odkud si ji můžete přivézt jako nechtěný suvenýr. Vědci se zatím neúspěšně snaží vyvinout očkování, které by ochránilo lidi a psy. Naděje vzbuzuje vakcína ze slin flebotoma, která je založená na proteinech napomáhající sání krve a na faktu, že leishmanie se do hostitele dostávají právě během sání, tedy spolu s těmito proteiny. Pouhé 2-3 dávky této vakcíny vedou k rychlejší aktivaci imunitního systému, který si pak dokáže lépe poradit i s leishmaniemi a hostitel je vůči onemocnění odolnější. Tuto vakcínu se podařilo úspěšně odzkoušet v laboratorních podmínkách u myší, křečků i psů.

Všechny tyto pokusy jsou však založené na dvojím či trojím pobodání flebotomy před vlastní infekcí, což neodpovídá reálné situaci. Pokud by uvedené výsledky získané na laboratorních zvířatech platily i u lidí, kteří dlouhodobě žijí v oblastech s výskytem flebotomů a leishmaniózy, stačilo by dvojí pobodání neinfikovanými flebotomy a člověk by byl proti leishmanióze chráněn. Tak tomu však evidentně není a lidé v endemických oblastech jsou stále vystaveni riziku tohoto onemocnění. Tento zdánlivý rozpor vysvětlili parazitologové pomocí originálního experimentu, který trval více než osm měsíců. U starousedlíků, kteří jsou rok co rok opakovaně pobodaní desítkami flebotomů, dochází díky dlouhodobějšímu kontaktu se slinami flebotomů k navození tolerance, kdy imunitní systém přestává na proteiny slin reagovat. Svou roli zřejmě hraje i nepravidelnost kontaktu při „vymizení“ flebotomů v období dešťů či zimy, kdy imunitní systém jednoduše „pozapomene“, že kdy nějaký „flebotomí" protein existoval.

Ve světle těchto výsledků je pravděpodobné, že koncept vakcíny založené na slinách přenašeče zřejmě nebude použitelný pro ochranu lidí žijících dlouhodobě v oblastech s výskytem leishmaniózy. Naproti tomu turisté a jejich psi, kteří v oblastech stráví pouze krátkou dobu, mají naději, že je podobná vakcína ochrání před nechtěným prázdninovým suvenýrem.

Iva Rohoušová, Jitka Hostomská, Michaela Vlková, Tetyana Kobets, Marie Lipoldová, and Petr Volf (2011). The protective effect against Leishmania infection conferred by sand fly bites is limited to short-term exposure. International Journal for Parasitology Volume 41, Issue 5, April 2011, Pages 481-485

Tomáš Galica a Iva Kolářová
Comments