Aktuality‎ > ‎

Velcí prvoci s vířivými koly (1. část)

přidáno: 31. 7. 2012 5:50, autor: Tomáš Macháček   [ Aktualizováno 9. 9. 2012 5:01 uživatelem Tomáš Macháček ]

Vířníky pozorovali pod mikroskopem už přírodovědci v 17. století, první věrohodný popis publikoval Anthony van Leeuwenhoek v roce 1703. Původně byli pro svůj vzhled a způsob života považování za nálevníky (mimochodem: někteří nálevníci byli až do 90. let 20. století! naopak považování za vířníky, viz Turner 1995). Většina vířníků jsou solitérní živočichové malých rozměrů v řádu desetin milimetru, jen někteří jsou přisedlí anebo tvoří kolonie. Nejčastěji je nacházíme ve sladkých vodách, kde tvoří významnou složku planktonu. Existují ale i druhy mořské anebo ty žijící ve vlhké půdě či ve vodním filmu na povrchu mechových porostů. 

Správné latinské pojmenování kmene vířníci je Rotifera (z lat. rota, kolo + ferre, nést) a odkazuje na kruhovité věnce brv, které mají vířníci v přední části těla. Tento název, zavedený roku 1798 Cuvierem, je však často nahrazován pozdějším (a podle pravidel zoologické nomenklatury tedy neplatným) pojmenováním Rotatoria od Ehrenberga z roku 1832. První a správná verze je obvykle rozšířená v anglosaských zemích, Ehrenbergovo synonymum potom na území, kde měla v 19. století velký vliv biologie německá. 

Kmen vířníci se tradičně rozděloval na třídu pijavenky (Bdelloidea) s párovou pohlavní žlázou a třídu točivky (Monogononta) s pohlavní žlázou nepárovou. Studie z posledních let však ukazují, že takhle jednoduché to (jako obvykle) nebude. Postupem času vyčlenila třetí třída žábrovci (Seisonidea), kam patří tři druhy mořských vířníků, kteří žijí na žábrách korýšů rodu Nebalia. (Tenhle systém používá například Biolib.cz.) Kladistická analýza z roku 2002 (Sørensen 2002) rozděluje vířníky do dvou linií: (1) Seisonidea a (2) Eurotatoria zahrnující pijavenky a točivky. 

Vše se zdálo být docela jasné, dokud se nevyzkoušelo zahrnout do testů také vrtejše (Acanthocephala). Ti jsou blízcí příbuzní vířníků, které s nimi spojuje podobně utvářený povrch těla a spermie s předním (tažným) bičíkem. Sørensen a Giribet (2006) použili ve svojí studii 74 morfologických a 4 molekulární znaky a dostali následující výsledky: vrtejši jsou vnitřní skupinou vířníků příbuznou žábrovcům a spolu s pijavenkami tvoří taxon Hemirotifera, k němuž je sesterská monofyletická skupina točivek, která je bazální linií vířníků (viz obr. 1). 

Tělo vířníků můžeme rozčlenit na tři části: hlavu, trup a nohu (viz obr. 2). Přední část těla nese obrvený orgán nazývaný corona, který svým pohybem vytváří dojem točícího se kola (právě odtud pochází české i latinské pojmenování kmene). Druhým významným diagnostickým znakem vířníků je jejich hltan modifikovaný do podoby žvýkacího orgánu zvaného mastax. Na konci těla jsou umístěné žlázy produkující lepivý sekret, který umožňuje adhezi k povrchu. Vířníci patří mezi pseudocoelní živočichy, mají průchozí trávicí soustavu a vylučují protonefridiemi. 

Comments