  Mutualistické endosymbionty nalézáme u řady protist i mnohobuněčných živočichů. Jednou z nejprofláklejších forem je endosymbióza fotosyntetizujících mikroorganismů a jejich eukaryotických hostitelů. Ovšem endosymbionty obratlovců neznáme žádné, a to i přes to, že různé patogeny do buněk obratlovců vstoupit umí. Pravděpodobným vysvětlením se jeví činnost imunitního systému, který invazi (většinou) zabrání. Jistou možností pro vstup potenciálního symbionta se tak jeví obratlovčí embryo, které je-li invadováno v raném vývoji, může přítomnost takového „cizího“ organismu zčásti tolerovat a „imunizovat se“.
Taková symbióza mezi řasou (Oophila amblystomatis, tedy „vajíčkomilka axolotlová“) a embryem axolotla skvrnitého (Ambystoma maculatum) byla poprvé popsána již před více než 120 lety. Zelené řasy žijí v přímé asociaci s embryi salamandrů ve vaječných obalech, které díky tomu dokonce získávají zelený nádech (viz obrázek nahoře). A proč vlastně nazýváme-li tento vztah oboustranně prospěšnou symbiózou, tedy mutualismem? Experimenty prokázaly, že přítomnost řas koreluje s dřívějším a synchronnějším líhnutím malých axolotlů a jejich nižší mortalitou a zároveň větší velikostí při líhnutí. Vyjmeme-li z vajíčka embryo, růst řasy se téměř zastaví - to je důkaz toho, že pro prosperitu řasy je skutečně důležité embryo a ne vaječné obaly. Má se za to, že řasa využívá dusíkaté zplodiny uvolňované embryem a na oplátku mu za to vytváří prostředí bohatší na kyslík, který produkuje jako odpad ona sama. I přes provedené pokusy však zůstávají strukturální a vývojové aspekty tohoto vztahu zahalené tajemstvím.
Všechny dosavadní studie popisují asociaci řasy a embrya jako ektosymbiózu, která nezahrnuje tkáňová a nitrobuněčná stadia. Nejnovější publikace* však ukazuje, že řasa invaduje během vývoje i přímo tkáně samotného embrya a jeho buňky. To připomíná fotosyntetickou endosymbiózu popisovanou u protist a bezobratlých živočichů, avšak dosud ne u obratlovců.
|
Aktuality >