Smyslové orgány
přijímají podněty z vnějšího a vnitřního prostředí
smyslový orgán = čidlo
smyslové receptorové buňky = receptory
dle původu podnětu:
exteroreceptory (čich, chuť, hmat, sluch, zrak) – podněty zvnějšku
interoreceptory (chemoreceptory, baroreceptory, proprioreceptory) – podněty z vnitřku těla
dle charakteru podnětu:
mechanoreceptory (hmat, rovnováha, sluch) – mechanické podráždění
fotoreceptory (zrak) – podráždění světlem
chemoreceptory (čich, chuť) – podráždění chemickými látkami
termoreceptory – změny teploty (chlad, teplo)
nociceptory – bolest
adekvátní podnět (adekvátní charakter podráždění: bubínek zvukem, sítnice světlem…)
prahová hodnota intenzity podnětu = vyvolání nervového impulsu
HMAT
reaguje na dotyk a tlak
mnoho hmatových tělísek (Paciniho tělíska, Meissnerova tělíska, Merkelovy disky… viz KŮŽE – speciální tělíska ve škáře)
PROPRIORECEPTORY
šlachová tělíska, svalová vřeténka
informace o činnosti svalstva
koordinace pohybů
STATOKINETICKÉ ČIDLO
součást vnitřního ucha
kostěný labyrint, blanitý labyrint
perilymfa, endolymfa
kinetické a statické čidlo
KINETICKÉ ČIDLO (= pohybové)
tři na sebe kolmé polokruhovité kanálky
každý zakončen ampulou
vyplněny endolymfou, obklopeny perilymfou
v každé ampule krista se smyslovými buňkami
jejich brvy zanořeny do rosolovité kupuly
kupula se vychyluje na strany jako létací dveře
reakce na úhlové zrychlení, rotační pohyby hlavy
STATICKÉ ČIDLO (= polohové)
vejčitý a kulovitý váček (utriculus a sacculus)
uvnitř rosolovitá hmota s krystalky uhličitanu vápenatého (otolity)
reakce na lineární zrychlení (pád, stoupání), změnu polohy hlavy vzhledem k trupu, udržení vzpřímeného postoje a rovnováhy těla
rovnoměrný pohyb nevnímáme (pokud nekontrolujeme zrakem)
subjektivní vnímání – spánkový lalok mozkové kůry
úzké vztahy mezi vestibulárním čidlem a okulomotorickým systémem → vestibulární nystagmus
SLUCHOVÝ ORGÁN
uložen v kosti skalní – součást kosti spánkové, kostěný labyrint, blanitý labyrint – hlemýžď
adekvátní podnět = tlakové vlny
rychlost šíření zvuku ve vzduchu: 332 m/s
lidské ucho vnímá zvukové vlny o frekvenci 16 - 20 000 Hz
ve stáří klesá citlivost až na 5 000 Hz
hlasitost je dána velikostí amplitudy
barva (kvalita) tónu je dána počtem kmitů, vznikajících navíc na zvukové vlně
stavba ucha:
zevní ucho: boltec, zevní zvukovod
bubínek: membrána 0,1 mm silná
střední ucho: sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek), Eustachova trubice
vnitřní ucho: hlemýžď, polokruhovité chodby, sacculus a utriculus
hlemýžď: 35 mm dlouhý, 2¾ závitu, dvě membrány ho dělí po délce na 3 prostory
patro předsíňové (scala vestibuli)
patro střední (scala media)
patro bubínkové (scala tympani)
patro předsíňové a bubínkové obsahuje perilymfu
patro střední endolymfu a Cortiho orgán
perilymfa a endolymfa se liší obsahem iontů K a Na
třmínek nasedá na oválné okénko předsíňového patra
patro bubínkové končí u okrouhlého okénka, směřuje do Eustachovy trubice
přenos zvuku:
zevní zvukovod → rozkmitání bubínku → sluchové kůstky
oválné okénko → perilymfa předsíňového patra
Reissnerova membrána → endolymfa
tektoriální membrána → smyslové buňky Cortiho orgánu
bazální membrána → perilymfa bubínkového patra
okrouhlé okénko → Eustachova trubice
hlasitost zvuku – měrná jednotka: decibel
vady a choroby sluchového ústrojí: hluchota
důsledek porušeného přenosu zvukových vln
ucpání zvukovodu ušním mazem
poškození bubínku
senzorineurální příčina: poruchy vnitřního ucha nebo nervu, proč? od narození, dlouhodobé vystavení silnému hluku, zvýšený tlak tekutiny při Menierově chorobě, degenerace ušních struktur věkem
akustický neurinom: benigní tumor kolem sluchového nervu, lze chirurgicky odstranit
ČICH
čichový epitel – horní část sliznice nosní dutiny
1 milión smyslových buněk na ploše 500 mm2
vysoká citlivost → nízký práh (k identifikaci nutná 50× vyšší koncentrace)
rychlá a úplná adaptace
informace do hypotalamu a limbického systému
CHUŤ
chuťové pohárky na jazyku a na patře
adekvátní podnět = látky rozpuštěné v tekutině
každý pohárek inervován asi 5 neurony
rozlišení – asi 10 000 chutí
základní chuti: hořko, slano, sladko, kyselo
chuťové vjemy ovlivněny: a) současným drážděním čichu, b) teplotou potravy, c) složením potravy, d) hmatovými/dotykovými vjemy, e) konsistencí potravy
endokrinní vlivy: léčba glukokortikoidy snižuje chuťovou ostrost
inervace: VII., IX., X. mozkový nerv
chuťové centrum: kůra temenních laloků
cirkadiánní kolísání citlivosti (nejvyšší brzy odpoledne)
ZRAK
pro člověka nejdůležitější smysl (80 % všech informací)
viditelná vlnová délka 380 - 780 nm
oko uloženo v očnici
stavba oka:
bělima – vazivová, tuhá vrstva, udržuje tvar, v přední části přechází v průhlednou rohovku
cévnatka – silně prokrvená, výživa oka, obsahuje pigment (temná komora), v přední části přechází v řasnaté těleso (= hladké svaly = akomodační sval)
duhovka – z radiálních svalových vláken, funkce jako clona, pigment v různém množství a hloubce (barva), vlákna zužují a rozšiřují zornici, přední a zadní komora oční (komorová voda)
čočka – zavěšena na řasnatém tělísku, složena z kůry a jádra (rosolovitá hmota)
sklivec – rosolovitá hmota vyplňující oční kouli
sítnice – vlastní světločivná vrstva (pozn. od rohovky k sítnici je to 24 mm)
sítnice:
tyčinky
černobílé vidění, za šera a v noci, odstíny šedi
120 miliónů
umístěny na periferii sítnice
obsahují barvivo rhodopsin
schopný absorpce světla (rozpadá se na opsin a retinal → vznik akčních potenciálů ve zrakovém nervu)
ke vzniku rhodopsinu nutný vitamin A (nedostatek – poruchy vidění, degenerace nervových vrstev sítnice)
koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě
úplná adaptace na tmu trvá asi 20–30 minut
čípky
barevné vidění
v centru sítnice (žlutá skvrna)
5–7 miliónů
3 druhy: vnímání základních barev (modré 440 nm, zelené 540 nm, červené 575 nm)
v sítnici ale i další vrstvy nervových buněk
světlolomné vrstvy oka: rohovka → komorová voda → čočka → sklivec
žlutá skvrna = místo nejostřejšího vidění
slepá skvrna = vyústění zrakového nervu
přídatné oční orgány:
okohybné svaly – 6 svalů pohybujících oční koulí
slzná žláza – nad vnějším koutkem, ústí do spojivkového vaku a nosní dutiny
spojivka – vazivová blána, přechází z vnitřní strany víček na oční kouli
víčka – chrání oko, na okraji mazové žlázy (Meibomovy)
řasy, obočí – ochrana před mechanickým znečištěním
akomodace:
přizpůsobení tvaru čočky vzdálenosti předmětu
pozorování blízkých předmětů – čočka se vyklenuje
pozorování vzdálených předmětů – čočka se zplošťuje
stárnutím čočka ztrácí pružnost a schopnost akomodace
nejbližší bod u mladých dospělých – 0,1 metru
binokulární vidění (dvěma očima) umožňuje hloubkové trojrozměrné vidění
oční vady a choroby:
krátkozrakost - obraz se promítá před sítnicí, korekce rozptylkami
dalekozrakost - obraz se promítá za sítnicí, korekce spojkami
astigmatismus - vadné zakřivení rohovky
zelený zákal (glaukom) - zvýšení nitroočního tlaku
šedý zákal (katarakta) - usazování tukových látek na čočce
barvoslepost (daltonismus) - porucha v rozlišování některých barev, většinou dědičná
slepota - poškození různých částí oka, může být i dědičná
šilhání (strabismus) - poruchy v souhře okohybných svalů
zánět spojivek - nečistoty, UV záření
ječné zrno - zánět Meibomových žláz