Smyslové orgány

    • přijímají podněty z vnějšího a vnitřního prostředí

    • smyslový orgán = čidlo

    • smyslové receptorové buňky = receptory

      • dle původu podnětu:

        • exteroreceptory (čich, chuť, hmat, sluch, zrak) – podněty zvnějšku

        • interoreceptory (chemoreceptory, baroreceptory, proprioreceptory) – podněty z vnitřku těla

      • dle charakteru podnětu:

        • mechanoreceptory (hmat, rovnováha, sluch) – mechanické podráždění

        • fotoreceptory (zrak) – podráždění světlem

        • chemoreceptory (čich, chuť) – podráždění chemickými látkami

        • termoreceptory – změny teploty (chlad, teplo)

        • nociceptory – bolest

    • adekvátní podnět (adekvátní charakter podráždění: bubínek zvukem, sítnice světlem…)

    • prahová hodnota intenzity podnětu = vyvolání nervového impulsu

HMAT

    • reaguje na dotyk a tlak

    • mnoho hmatových tělísek (Paciniho tělíska, Meissnerova tělíska, Merkelovy disky… viz KŮŽE – speciální tělíska ve škáře)

PROPRIORECEPTORY

    • šlachová tělíska, svalová vřeténka

    • informace o činnosti svalstva

    • koordinace pohybů

STATOKINETICKÉ ČIDLO

    • součást vnitřního ucha

    • kostěný labyrint, blanitý labyrint

    • perilymfa, endolymfa

    • kinetické a statické čidlo


KINETICKÉ ČIDLO (= pohybové)

    • tři na sebe kolmé polokruhovité kanálky

    • každý zakončen ampulou

    • vyplněny endolymfou, obklopeny perilymfou

    • v každé ampule krista se smyslovými buňkami

    • jejich brvy zanořeny do rosolovité kupuly

    • kupula se vychyluje na strany jako létací dveře

    • reakce na úhlové zrychlení, rotační pohyby hlavy

STATICKÉ ČIDLO (= polohové)

    • vejčitý a kulovitý váček (utriculus a sacculus)

    • uvnitř rosolovitá hmota s krystalky uhličitanu vápenatého (otolity)

    • reakce na lineární zrychlení (pád, stoupání), změnu polohy hlavy vzhledem k trupu, udržení vzpřímeného postoje a rovnováhy těla

    • rovnoměrný pohyb nevnímáme (pokud nekontrolujeme zrakem)

    • subjektivní vnímání – spánkový lalok mozkové kůry

    • úzké vztahy mezi vestibulárním čidlem a okulomotorickým systémem → vestibulární nystagmus

SLUCHOVÝ ORGÁN

    • uložen v kosti skalní – součást kosti spánkové, kostěný labyrint, blanitý labyrint – hlemýžď

    • adekvátní podnět = tlakové vlny

    • rychlost šíření zvuku ve vzduchu: 332 m/s

    • lidské ucho vnímá zvukové vlny o frekvenci 16 - 20 000 Hz

    • ve stáří klesá citlivost až na 5 000 Hz

    • hlasitost je dána velikostí amplitudy

    • barva (kvalita) tónu je dána počtem kmitů, vznikajících navíc na zvukové vlně

    • stavba ucha:

      • zevní ucho: boltec, zevní zvukovod

      • bubínek: membrána 0,1 mm silná

      • střední ucho: sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek), Eustachova trubice

      • vnitřní ucho: hlemýžď, polokruhovité chodby, sacculus a utriculus

    • hlemýžď: 35 mm dlouhý, 2¾ závitu, dvě membrány ho dělí po délce na 3 prostory

          • patro předsíňové (scala vestibuli)

          • patro střední (scala media)

          • patro bubínkové (scala tympani)

      • patro předsíňové a bubínkové obsahuje perilymfu

      • patro střední endolymfu a Cortiho orgán

      • perilymfa a endolymfa se liší obsahem iontů K a Na

      • třmínek nasedá na oválné okénko předsíňového patra

      • patro bubínkové končí u okrouhlého okénka, směřuje do Eustachovy trubice

    • přenos zvuku:

      • zevní zvukovod → rozkmitání bubínku → sluchové kůstky

      • oválné okénko → perilymfa předsíňového patra

      • Reissnerova membrána → endolymfa

      • tektoriální membrána → smyslové buňky Cortiho orgánu

      • bazální membrána → perilymfa bubínkového patra

      • okrouhlé okénko → Eustachova trubice

    • hlasitost zvuku – měrná jednotka: decibel

    • vady a choroby sluchového ústrojí: hluchota

      • důsledek porušeného přenosu zvukových vln

      • ucpání zvukovodu ušním mazem

      • poškození bubínku

      • senzorineurální příčina: poruchy vnitřního ucha nebo nervu, proč? od narození, dlouhodobé vystavení silnému hluku, zvýšený tlak tekutiny při Menierově chorobě, degenerace ušních struktur věkem

      • akustický neurinom: benigní tumor kolem sluchového nervu, lze chirurgicky odstranit

ČICH

    • čichový epitel – horní část sliznice nosní dutiny

    • 1 milión smyslových buněk na ploše 500 mm2

    • vysoká citlivost → nízký práh (k identifikaci nutná 50× vyšší koncentrace)

    • rychlá a úplná adaptace

    • informace do hypotalamu a limbického systému

CHUŤ

    • chuťové pohárky na jazyku a na patře

    • adekvátní podnět = látky rozpuštěné v tekutině

    • každý pohárek inervován asi 5 neurony

    • rozlišení – asi 10 000 chutí

    • základní chuti: hořko, slano, sladko, kyselo

    • chuťové vjemy ovlivněny: a) současným drážděním čichu, b) teplotou potravy, c) složením potravy, d) hmatovými/dotykovými vjemy, e) konsistencí potravy

    • endokrinní vlivy: léčba glukokortikoidy snižuje chuťovou ostrost

    • inervace: VII., IX., X. mozkový nerv

    • chuťové centrum: kůra temenních laloků

    • cirkadiánní kolísání citlivosti (nejvyšší brzy odpoledne)

ZRAK

    • pro člověka nejdůležitější smysl (80 % všech informací)

    • viditelná vlnová délka 380 - 780 nm

    • oko uloženo v očnici

    • stavba oka:

      • bělima – vazivová, tuhá vrstva, udržuje tvar, v přední části přechází v průhlednou rohovku

      • cévnatka – silně prokrvená, výživa oka, obsahuje pigment (temná komora), v přední části přechází v řasnaté těleso (= hladké svaly = akomodační sval)

      • duhovka – z radiálních svalových vláken, funkce jako clona, pigment v různém množství a hloubce (barva), vlákna zužují a rozšiřují zornici, přední a zadní komora oční (komorová voda)

      • čočka – zavěšena na řasnatém tělísku, složena z kůry a jádra (rosolovitá hmota)

      • sklivec – rosolovitá hmota vyplňující oční kouli

      • sítnice – vlastní světločivná vrstva (pozn. od rohovky k sítnici je to 24 mm)

    • sítnice:

      • tyčinky

        • černobílé vidění, za šera a v noci, odstíny šedi

        • 120 miliónů

        • umístěny na periferii sítnice

          • obsahují barvivo rhodopsin

          • schopný absorpce světla (rozpadá se na opsin a retinal → vznik akčních potenciálů ve zrakovém nervu)

          • ke vzniku rhodopsinu nutný vitamin A (nedostatek – poruchy vidění, degenerace nervových vrstev sítnice)

          • koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě

        • úplná adaptace na tmu trvá asi 20–30 minut

      • čípky

        • barevné vidění

        • v centru sítnice (žlutá skvrna)

        • 5–7 miliónů

        • 3 druhy: vnímání základních barev (modré 440 nm, zelené 540 nm, červené 575 nm)

      • v sítnici ale i další vrstvy nervových buněk

    • světlolomné vrstvy oka: rohovka → komorová voda → čočka → sklivec

    • žlutá skvrna = místo nejostřejšího vidění

    • slepá skvrna = vyústění zrakového nervu

    • přídatné oční orgány:

      • okohybné svaly – 6 svalů pohybujících oční koulí

      • slzná žláza – nad vnějším koutkem, ústí do spojivkového vaku a nosní dutiny

      • spojivka – vazivová blána, přechází z vnitřní strany víček na oční kouli

      • víčka – chrání oko, na okraji mazové žlázy (Meibomovy)

      • řasy, obočí – ochrana před mechanickým znečištěním

    • akomodace:

      • přizpůsobení tvaru čočky vzdálenosti předmětu

      • pozorování blízkých předmětů – čočka se vyklenuje

      • pozorování vzdálených předmětů – čočka se zplošťuje

      • stárnutím čočka ztrácí pružnost a schopnost akomodace

      • nejbližší bod u mladých dospělých – 0,1 metru

    • binokulární vidění (dvěma očima) umožňuje hloubkové trojrozměrné vidění

    • oční vady a choroby:

      • krátkozrakost - obraz se promítá před sítnicí, korekce rozptylkami

      • dalekozrakost - obraz se promítá za sítnicí, korekce spojkami

      • astigmatismus - vadné zakřivení rohovky

      • zelený zákal (glaukom) - zvýšení nitroočního tlaku

      • šedý zákal (katarakta) - usazování tukových látek na čočce

      • barvoslepost (daltonismus) - porucha v rozlišování některých barev, většinou dědičná

      • slepota - poškození různých částí oka, může být i dědičná

      • šilhání (strabismus) - poruchy v souhře okohybných svalů

      • zánět spojivek - nečistoty, UV záření

      • ječné zrno - zánět Meibomových žláz