Strukturální typy živých soustav

Živé soustavy lze na základě jejich strukturní a organizační složitosti rozdělit do dvou skupin:

• • nebuněčné živé soustavy (viry, viroidy, virusoidy),

  • buněčné živé soustavy = organismy (jednobuněčné, mnohobuněčné).

NEBUNĚČNÉ ŽIVÉ SOUSTAVY

• • přenos genetické informace závislý na hostitelských buňkách, kde probíhá jejich reprodukce

  • závislost na složkách translačního aparátu hostitelské buňky – molekulární podstata intracelulárního parazitismu

BUNĚČNÉ ŽIVÉ SOUSTAVY

• • podle povahy vnitřní struktury buňky rozlišujeme dva typy: prokaryotický a eukaryotický

  • pozor, jde pouze o strukturální charakteristiku, ne systematické vymezení/rozdělení organismů

Prokaryotický typ buněk

• • struktura prokaryotických buněk je rozlišena na prokaryotické jádro (tzv. nukleoid, není ohraničeno membránou), cytoplazmu a plaz­matickou membránu

  • nukleoid = jedna molekula dvouřetězcové DNA (= dsDNA), která představuje "chromozom" prokaryotické buňky; u většiny prokaryot kružnicová (lineární byla prokázána jen u některých prokaryot)

  • většina prokaryot má buněčnou stěnu, jejíž základní složkou je peptidoglykan (murein) nebo pseudopeptidoglykan (pseudomurein)

  • vnitřek prokaryotických buněk není rozdělen na prostorově vymezená oddělení označovaná jako kompartmenty (zahrnující vždy nějakou specifickou část metabolických pochodů, včetně enzymů), které by byly ohraničeny membránou

  • prokaryotické buňky neobsahují ani mitochondrie, ani plastidy

  • ribozomy prokaryotických buněk se vyskytují jen v jejich cytoplazmě a jejich sedimentační koeficient je 70S

    • • sedimentačním koeficientem je udána rychlost sedimentace [při centrifugaci] makromolekuly ve Swedbergových jednotkách [S], přičemž 1 S = 10^–13 s

Eukaryotický typ buněk

• • struktura eukaryotických buněk je rozlišena na jádro (proti cytoplazmě ohraničeno jadernou membránou), cytoplazmu, plazmatickou membránu a membránou ohraničené organely

  • jádro eukaryotických buněk je tvořeno chromatinem (komplex dsDNA, histonů a proteinů nehistonové povahy) a dělí se mitoticky

  • vnitřek eukaryotických buněk je výrazně rozdělen na kompartmenty, např. lysozomy, Golgiho systém (syn. G. komplex či G. aparát), endoplazmatické retikulum (ER) aj.

  • všechny eukaryotické buňky obsahují mitochondrie (nebo jejich redukované formy), rostlinné buňky kromě nich obsahují ještě plastidy, z nich především chloroplasty

  • mitochondrie a plastidy jsou membránou odděleny od ostatního prostoru buňky a obsahují alespoň jednu molekulu (většinou) kružnicové dsDNA

  • translace mRNA probíhá v eukaryotických buňkách v cytoplazmě, v mitochondriích a chloroplastech na ribozomech, které jsou trojího typu:

    • • cytoplazmatické ribozomy, které se nacházejí v cytoplazmě všech eukaryot, sedimentační koeficient 80S,

      • ribozomy mitochondrií, které jsou jen v mitochondriích, sedimentační koeficient 70–80S,

      • ribozomy chloroplastů, které jsou jen v chloroplastech, sedimentační koeficient cca 70S