Tělní tekutiny
dospělý - až 66 % hmotnosti těla
novorozenec - až 80 % hmotnosti těla
člověk (70 kg): 42 l tělních tekutin, z toho 28 l nitrobuněčná tekutina (40 % hmotnosti), 14 l mimobuněčná tekutina (20 % hmotnosti)
EXTRACELULÁRNÍ TEKUTINA
hlavně sodné a chloridové ionty, méně vápenaté, hydrogenuhličitanové, živiny, plyny
tekutina mezibuněčná (10,5 l) a cévní (3,5 l)
tkáňový mok, krev a lymfa se vzájemně doplňují, stav dynamické rovnováhy
INTRACELULÁRNÍ TEKUTINA
draselné ionty, méně hořečnatých a fosforečnanových
Iontové složení tělních tekutin
DRUHY TĚLNÍCH TEKUTIN
cévní
krev
lymfa
mimocévní
relativně stálý objem: tkáňový mok, endolymfa, perilymfa, mozkomíšní mok, komorová voda
nestálý objem: moč, pot, trávicí šťávy…
FUKNCE TĚLNÍCH TEKUTIN
transportní: přenos živin, plynů, hormonů, odvádění metabolitů
obranná: zajištění imunity, krevní srážlivosti
termoregulační: rozvádění tepla z metabolicky aktivních orgánů do periferie těla
VODNÍ BILANCE ORGANISMU
denní potřeba vody dospělého člověka: 2,5–3 l
příjem vody: 1,2 l pitím, 0,9 l s potravou, 0,3 l oxidací živin, 2,4 l = celkový příjem vody za den
výdej vody: 1,4 l močí, 0,9 l plícemi a kůží, 0,1 l stolicí, 2,4 l = celkový výdej vody za den
VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ ORGANISMU
stálost vnitřního prostředí = homeostáza
pH homeostáza = acidobazická rovnováha tělních tekutin
důležitá pro správnou konformaci proteinů
osmotická homeostáza
udržována pomocí regulace objemu buňky (propustnost membrány)
udržována různými mechanismy
výchylky homeostázy – poruchy v činnosti organismu
udržován stav dynamické rovnováhy
KREV
celkový objem: 4,5-5,5 l
krevní plazma (55 %)
krevní částice (45 %): erytrocyty (červené krvinky), leukocyty (bílé krvinky), trombocyty (krevní destičky)
pH krve: 7,4 (7,35-7,45)
ztráta krve 500-800 ml → bez následků, obnova během několika hodin, z tkáňového moku a sleziny
ztráta >1,5 l krve → ohrožení života
denně se obnovuje asi 50 ml krve, 18 l za rok
KREVNÍ PLAZMA
nažloutlá, 91 % voda, 8 % organické látky, 1 % anorganické látky
organické látky: bílkoviny (albuminy, globuliny, fibrinogen, hormony), cukry (glukóza), tuky (cholesterol)
anorganické látky: ionty Na, Ca, K, HCO, Cl, P
ERYTROCYTY
přenos kyslíku (váže se na hemoglobin)
5 000 000/mm3 (3 800 000 žena, 5 300 000 muž)
průměr 7 μm
bezjaderné, 95 % sušiny je hemoglobin
žijí cca 4 měsíce
povrch všech erytrocytů je 2000× větší než povrch těla
v 1 erytrocytu je 265 miliónů molekul hemoglobinu
denně vznikne asi 200 miliard erytrocytů
za svůj život urazí asi 1000 km
rozpadají se ve slezině a v játrech - pohlcovány buňkami retikuloendotelové soustavy
z hemové skupiny se tvoří bilirubin (žlučové barvivo) a biliverdin
erytropoéza = tvorba červených krvinek
v červené kostní dřeni
Fe nutné pro tvorbu
Fe z rozpadlých erytrocytů, doplnění potravou
nevyužité Fe se váže na bílkovinu feritin, ukládá se do zásoby ve tkáních
vitamin B (kobalamin)
vitamin kyselina listová
hormon erytropoetin (vylučuje se v ledvinách)
denní potřeba železa: muži 12 mg, ženy 14-18 mg
hematokrit = poměr mezi objemem erytrocytů a plazmy
ženy 41 : 59 %
muži 46 : 54 %
sedimentace = rychlost klesání krevních částic
závisí na bílkovinách krevní plazmy (rozmnožení globulinů a fibrinogen zrychluje sedimentaci)
dále závisí na obsahu tuků v plazmě, na pH
ženy 4-7 mm/hod., muži 1-3 mm/hod.
hemolýza = rozpad červených krvinek
rozrušování povrchu erytrocytů, vystupování Hb
způsobeno:
hypotonickým prostředím
fyzikálními vlivy (teplota, silné třesení)
chemickými látkami (tuková rozpouštědla)
jedy (bakterií, hadů, pavouků)
LEUKOCYTY
průsvitné buňky s jádrem
4 000-10 000/mm3, při nemoci počet stoupá
nejvíce odpoledne, nejméně ráno
délka života - hodiny, dny, týdny, roky
granulocyty: barvitelná zrníčka v cytoplazmě, členité jádro, většinou schopné fagocytózy, obsahují enzymy
agranulocyty: bez zrníček, nečleněné jádro
granulocyty (dělení dle barvení zrn v cytoplazmě)
neutrofilní (fialová): 64 %
schopnost měnit svůj tvar, prostupovat cévní stěnou (diapedéza), chemotaxe
zmnožené při zánětech
eosinofilní (červená): 1-3 %
zmnožené při parazitárních onemocněních
bazofilní (modrá): 0-1 %
aktivace imunokompetentních buněk
produkují protisrážlivé a vasodilatační látky
agranulocyty – lymfocyty (24–40 %)
B-lymfocyty:
tvorba protilátek (humorální imunita)
rozpoznání antigenu na základě struktury makromolekul
proliferace (namnožení buněk)
paměťové buňky
T-lymfocyty
buněčná imunita
diferenciace (několik typů)
regulace imunitní odpovědi B-lymfocytů
typy T-lymfocytů:
Tc – cytotoxické
Th – pomocné
Treg – regulační (dříve "supresorové")
agranulocyty – monocyty (3–8 %)
makrofágy - největší fagocyty
v některých tkáních (slezina, játra, lymf. uzliny, vazivo, místa hrozící infekce)
TROMBOCYTY
útržky buněk kostní dřeně
250 000-400 000/mm3
průměr 2-4 μm
zástava krvácení: shlukování a rozpad trombocytů v místě poranění + serotonin (zúžení cévy)
shlukování a rozpad – zátka
obsahují hemokoagulační látky
proces hemokoagulace = srážení krve
chrání před ztrátami krve
trombokináza + Ca2+ ion se uvolňují z trombocytů a poraněných tkání a působí na protrombin → ten se mění v trombin → působí na fibrinogen (rozpustná bílkovina) → ten se mění na fibrin (nerozpustná bílkovina) → vytváří se krevní koláč, na okrajích sérum (= plazma bez fibrinogenu)
ztráta krve: náhlá do 1,5 litru, pomalá do 2,5 litru
protrombin se tvoří v játrech – nutný vitamin K
srážení krve se zpomaluje chladem
KREVNÍ SKUPINY
objevitel: Jan Jánský
aglutinogeny v membránách erytrocytů (A, B, AB, 0)
aglutininy gamaglobuliny v plazmě (anti A, anti B)
Rh systém v membráně erytrocytů antigen (+, -)
aglutinogeny se objevují v krvinkách již v 6. týdnu života embrya, aglutininy 10. den po porodu
krevní transfuze nahrazuje tekutinu i krvinky a důležité látky
krevní konzerva – krev se mísí s konzervačním roztokem, obsahuje protisrážlivé činidlo a glukózu, skladuje se při 2-4 °C na 21 dnů
autotransfuze
systém krevních skupin „AB0“ (viz tabulky vpravo)
Rh faktor: nebezpečí pro plod v případě, že matka je Rh– a plod Rh+ → matčino tělo vytváří protilátky proti Rh+ plodu
× aglutinace (shlukování)
• žádná aglutinace
IMUNITNÍ REAKCE
Podrobněji na stránce Imunitní systém.
imunita nespecifická
neporušenost kůže a sliznic
fagocytující buňka (hl. neutrofily)
schopnost buněk napadených viry uvolňovat interferony
bílkoviny krevního séra produkované některými fagocyty
nature killers (přirození zabíječi) asi 5 % leukocytů, aktivace interferony, regulují imunitní odpověď B-lymfocytů
imunita specifická I (B-lymfocyty)
rozpoznání antigenů podle struktury makromolekul
antigeny reagují s receptory na membránách lymfocytů (vazebná místa = imunoglobuliny)
proliferace:
aktivní stadium (plazmatické buňky) - tvorba protilátek
paměťové buňky z B i T lymfocytů (na počátku imunitní reakce)
imunita specifická II (T-lymfocyty)
netvoří protilátky
antigeny se váží na receptory plazmatické membrány
cytotoxické (Tc) ničí buňky napadené virem, nádorové
přímý kontakt buněk → zničení cizí buňky (omezování nádorového bujení, odvrhování transplantovaných tkání – imunosupresiva)
pomahačské (Th) stimulují po setkání s antigenem B-lymfocyty k tvorbě protilátek, Tc k činnosti
regulační (Treg) tlumí aktivitu Th i B
primární lymfoidní tkáň: B-lymfocyty dozrávají v kostní dřeni, T-lymfocyty v brzlíku
sekundární lymfoidní tkáň: slezina, mízní uzliny
aktivace kontaktem s antigeny → pomnožení → většina lymfocytů do krevního oběhu
každý lymfocyt produkuje pouze jeden druh receptoru – všechny dohromady - rozpoznání miliony antigenů
geneticky není zakódováno v zárodečných buňkách – rekombinace během vývoje lymfocytů
intracelulární signální látky: cytokiny
poruchy imunity
AIDS = Acquired Immune Deficiency Syndrome – syndrom získaného selhání imunity (vyvoláno retrovirem HIV)
autoimunitní choroby vytváření protilátek proti vlastní tkáni
alergie uplatňují se postupně imunoglobuliny IgE, bazofilní granulocyty a z nich uvolněné mediátory (histamin, serotonin, tromboxany, prostaglandiny) – působí otoky, křeče hladkých svalů (astma), rýmu, oběhové a dýchací potíže (cévy – otoky, hlenové žlázky – rýma, nervová zakončení – svědění)
anafylaktické typy (sekundy až minuty) – pyly
oddálené typy (dny) - plísně, bakterie