Moderní systém eukaryot
(koncept „superskupin“)
moderní systém založený především na výsledcích molekulárně fylogenetických analýz pracuje pouze s monofyletickými taxony (jedině takové v přírodě opravdu existují nehledě na vůli badatelů)
nové znaky použité pro klasifikaci organismů:
podobnost sekvencí nukleotidů v nukleových kyselinách či aminokyselin v proteinech
znaky na úrovni buněčné ultrastruktury (umožněno díky rozvoji elektronové mikroskopie)
při členění organismů do skupin nejsou těmto skupinám zpravidla přiřazovány tradiční systematické kategorie (např. kmen, oddělení, řád apod.)
nejvyšší jednotkou nejsou říše, ale tzv. superskupiny (z angl. supergroups), která často nemají česká jména
v současné době rozeznáváno pět superskupin: Opisthokonta, Amoebozoa, SAR, Archaeplastida, Excavata (edit: toto již není tak úplně pravda, nicméně pro účely středoškolské biologie je tento stav bohatě postačující)
OPISTHOKONTA
přítomnost jednoho tlačného bičíku (např. spermie živočichů) × některé skupiny ho druhotně postrádají (většina hub)
živočichové (Animalia), houby (Fungi), trubénky (Choanoflagellata), parazitické plísňovky (Ichthyosporea), volně žijící nukleárie (améby skupiny Nucleariida)
monofylie skupiny dobře podpořena molekulárně
AMOEBOZOA
amébovité organismy s širokými nebo prstovitými panožkami (pseudopodiemi), které využívají k pohybu a příjmu potravy
zástupci s bičíkem i bez bičíku (silné společné znaky je ještě třeba dohledat)
„klasické“ měňavky (Amoeba), hlenky (Dictyostelium), archaméby (Mastigamoeba, Entamoeba)
monofylie skupiny dobře podpořena molekulárně
ARCHAEPLASTIDA
skupina někdy označována také jako Plantae, což však není vhodné (tradiční chápání Plantae = zelené rostliny a řasy)
organismy s primárním plastidem (jejich předkem kdysi pohlcená prokaryotická sinice – primární endosymbióza)
glaukofyta (Glaucophyta), ruduchy (Rhodophyta), zelené rostliny a řasy (Viridiplantae)
monofylie skupiny molekulárně podpořena
CHROMISTA, resp. SAR
skupina založena v roce 1981 Thomasem Cavalierem-Smithem definována dvěma znaky:
plastid s chlorofylem c (původ v sekundární endosymbióze) obalený čtyřmi membránami, z nichž vnější je kontinuální s endoplazmatickým retikulem
mastigonemata („chloupky“) na bičíku
Chromista původně zahrnovala skupiny: stramenopilové (Stramenopiles), skrytěnky (Cryptophyta), haptofyty (Haptophyta), pak se ukázalo, že jsou jim příbuzná Alveolata: výtrusovci (Apicomplexa), obrněnky (Dinoflagellata), nálevníci (Ciliata) – proto se lze někdy setkat s označením Chromalveolata
nyní je však již jasné, že monofyletická skupina sdružující všechny organismy nesoucí sekundární plastid vzniklý pohlcením ruduchy neexistuje (tzn. Chromista/Chromalveolata nejsou platné taxony!)
v roce 2012 byla vytvořena monofyletická superskupina SAR zahrnující skupiny Stramenopiles (hnědé řasy, rozsivky, různobrvky, zlativky, řasovky, opalinky aj.), Alveolata (výtrusovci, obrněnky, nálevníci) a Rhizaria (dírkonošci, mřížovci, cerkozoa)
EXCAVATA
přítomnost břišního (ventrálního) žlábku, kterým prochází bičík, a s ním související cytoskeletální struktury × není přítomno u všech (druhotné ztráty či redukce)
Euglenozoa (krásnoočka, trypanosomy, leishmanie), Heterolobosea (Naegleria), Jakobida, Metamonada (diplomonády, trichomonády aj.) + izolovaný rod Malawimonas
patrně jde o skupinu, kde leží kořen eukaryot, tj. napojení na prokaryotickou doménu (exkaváti = základní evoluční stupeň, ze kterého vyšly ostatní eukaryotické skupiny)
INCERTAE SEDIS („nejasného zařazení“)
i přes veškeré úsilí vědců stále existují již objevené, ale do systému doposud nezařazené organismy, u nichž se za použití molekulárních ani morfologických metod nepodařilo jednoznačně prokázat jejich příbuznost k některé ze skupin
mezi tyto skupiny nejasného zařazení (incertae sedis) patří například skrytěnky nebo centrohelidní slunivky
K dalšímu čtení
Eliáš M. (2017). Potíže s kořenem. Vesmír 96: 270-273.
Macháček T. a kol. (2016). Proměny vyšší systematiky eukaryot a její odraz ve středoškolské biologii. Živa 1: 27-30.
Čepička I. a kol. (2010). Řád z Chaosu. Vesmír 89: 464-469.
Přednášky z protistologie na Přírodovědecké fakultě UK: http://www.protistologie.cz.