Vznik života na Zemi
NÁZORY NA VZNIK ŽIVOTA
Hledání odpovědí na tři základní otázky:
kdy život vznikl (časové vymezení)
kde život vznikl (v jakém prostředí)
za jakých podmínek život vznikal (které vnější faktory se uplatňovaly při formování života)
Kreační teorie (kreacionismus)
život vznikl náhle zásahem nadpřirozené síly (např. boha)
tuto myšlenku zastávali mj. i C. Linné, R. Hooke nebo J. B. Lamarck
mnozí ale uznávají i myšlenku evoluce – např. P. Teilhard de Chardin: křesťanský evolucionismus (syn. teistická evoluce) = kombinace náboženského a vědeckého výkladu
Teorie samoplození
vznik organismů přímo z neživé hmoty (např. žáby z bahna, myši z obilí apod.)
vyvrátil francouzský chemik Louis Pasteur
Teorie panspermismu
život rozšířen v celém vesmíru ve formě tzv. kosmozoí, která se ve vhodných podmínkách rozvinou do vyšších forem
nevysvětluje tedy vznik života jako takového, jen jeho objevení se na Zemi
rozpracoval švédský chemik S. Arrhenius, současně zastává i H. C. Crick (jeden z objevitelů struktury DNA)
Teorie evoluční, autochtonní abiogeneze
vznik života postupných vývojem z neživé hmoty přímo na Zemi
TEORIE EVOLUČNÍ, AUTOCHTONNÍ ABIOGENEZE
proces vzniku života zahrnuje dvě fáze
chemická evoluce = vznik stavebních látek živé hmoty
biologická evoluce = vznik buněk a jejich vývoj po dnešní dobu
Chemická evoluce proběhla v několika etapách a zahrnuje v sobě
vznik jednoduchých organických sloučenin abiogenetickou cestou již v době formování zemské kůry (tj. cca před 4 mld. let)
praatmosféra měla redukční charakter, obsahovala řadu jednoduchých sloučenin (voda, vodík, oxid uhličitý, sulfan, amoniak, dusík, fosfan, kyanovodík…)
z těchto látek mohou při dodání energie (např. UV záření, teplo vulkanických pochodů, elektrické výboje) vzniknout jednoduché sloučeniny (aminokyseliny, dusíkaté heterocykly)
výše popsané prokázáno experimentálně: Millerův-Ureyův experiment
zajímavá je i teorie živých jílů (katalýza vzniku nukleových kyselin)
vznik koacervátů a metabolonů
z koloidních roztoků makromolekulárních látek vznikají za vhodných podmínek spojováním koloidních částic s opačnými elektrickými náboji na svém povrchu shluky – ty vytvářejí oddělenou disperzní fázi ve formě malých kapiček = KOACERVÁTY (pokusy Oparin, Haldane)
předchůdci buněk = PROTENOIDNÍ MIKROSFÉRY (vznikají spontánně ochlazením vodných roztoků polypeptidů, podobné vlastnosti jako buňky: růst, komplexita, dvojitý obal, elektrický potenciál apod.)
koacerváty a mikrosféry představují první termodynamický otevřený systém = METABOLON (pozor, nejedná se ale o předchůdce organismů – informace o struktuře a katalytické aktivitě protenoidů, jejichž nahodilé uskupení umožnilo metabolické projevy, se ztrácela se zánikem metabolonu, chybí schopnost autoreplikace!)
Biologická evoluce
aby mohly metabolony nastoupit cestu evoluce, musely nejdříve získat schopnost autoreplikace – otázka vzniku života souvisí se vznikem genetického kódu a zabezpečením přesné replikace nukleové kyseliny, obsahující ve své struktuře genetickou informaci
přímí předchůdci organismů = PROBIONTY: nedokonale se replikující systémy bez ustáleného genetického kódu, replikace RNA bez účasti enzymů (nepřesné), RNA štěpy - při některé nahodilé fluktuaci mohlo dojít k situaci, kdy určitá molekula RNA soustředila ve své nukleotidové sekvenci tři na sebe navazující funkce:
po autokatalyckém štěpení dala vznik množině ribonukleových kyselin, z nichž každá kódovala jednoznačně jednu určitou aminokyselinu,
při překladu se těmito RNA syntetizoval enzym RNA-polymeráza,
byla selektivně replikována touto RNA-polymerázou, protože ve své sekvenci obsahovala vazebné místo pro tento enzym
tím se fluktuace stabilizovala a selektovaná molekula RNA nabyla charakteru pravého genomu, vznikly PROTOBIONTY: prvotní organismy, u nichž došlo k oddělení replikace od translace (spojeno se vznikem DNA zpětnou transkripcí RNA) => tři navzájem oddělené toky informací:
replikace prostřednictvím DNA,
transkripce DNA do mRNA,
translace mRNA do primární struktury proteinů
tyto praorganismy vývojově směřovaly k buňce prokaryotního typu, eukaryogeneze (vznik eukaryotické buňky) následovala později
K dalšímu čtení
Zájemcům o problematiku vzniku a raného vývoje života na planetě Zemi velmi doporučujeme knihu Staré pověsti (po)zemské aneb Malá historie planety a života.
Jak titul prozrazuje, v hlavní roli knihy vystupuje nebeské těleso nám nejbližší. Autoři provádějí čtenáře teoriemi o jeho zrodu a vývoji, věnují se jedinečnému úkazu – životu, jeho vzniku a evoluci, ale hlavně tomu, jak evoluce života a planety probíhaly ruku v ruce. Líčení evoluce obvykle začínají až od prvohor, kdy se objevili živočichové; autoři ukazují, že předcházející tři miliardy let byly neméně zajímavé, protože právě tehdy bakteriální biosféra pilně přetvářela planetu na místo vhodné k našemu životu.